Je až k nevíře, jak se historie opakuje. Připadá mi, že vše, co dnes zažíváme, tu už někdy bylo. A možná ne jednou.

V semestrálním kursu VU3V České dějiny a jejich souvislosti jsme se dostali k probírání Svaté říše římské a dějinných souvislostí s touto etapou středověku. Do tohoto svazku států patřil i český stát, přitom Říše byla více ideou ne státem v pravém slova smyslu. Za její existence se zmítala v mocenských i církevních svárech, bojích a válkách.

A v čem vidím podobnost této etapy středověku s dneškem? Žijeme v době, kdy se 28 států dobrovolně sdružilo v Evropské unii.

Říše byla dvouhlavá: světský panovník = to jsou v dnešní době národní vlády // a papež, který stvrzoval volbu toho kterého světského panovníka = a to můžeme přirovnat k evropskému parlamentu. Papež nařizoval, Brusel nařizuje. Papež si vynucoval své i silou, Brusel nás dusí zákazy a často z národního pohledu nesmyslnými nařízeními. Císař sliboval věrnost církvi, národy se musí podrobovat Evropské unii. V případě neposlušnosti hrozil církevní postih, dnes postih z Bruselu.

Svatá říše měla sjednocovat středověké státy, byla to však idea a ne skutečnost. Evropská unie, má stejnou ideu, ale je to i skutečnost?

A ještě jedna podobnost mě napadla, ve středověku i nyní hraje v obou seskupeních první housle Německo.

V každé době se najdou národy, které jsou brány jako nadřazené jiným, menším národům. V současné době to pociťujeme i my, tzv. druhořadí občané Unie. Proč se mocní tohoto světa nepoučí v historii, vždyť nespokojenost malých národů vedla k válkám, a když ne přímo k válkám, tak určitě k neposlušnosti a odbojům. Všichni jsme si rovni, ale někteří si jsou rovnější.

Naposledy změněno: čtvrtek, 22. února 2018, 09.51