Při přednáškách jsem si začal dávat dohromady mozaiku historie ze střípků vědomostí uvízlých v hlavě ze školy a četby různých knih souvisejících s probíraným tématem. Uvědomuji si, že historie se vrací v určitých vlnách a obměnách jako řetízkový kolotoč.

„Války, plenění, kolonizace, obsazování¨- Německo, “bratrská pomoc“. Migrace - Tataři, islamisté, muslimové a současná z Afriky. Nemoci a jejich plošné rozšiřování i mizení - mor, tyfus, španělská chřipka, AIDS, Ebola. Přírodní katastrofy - záplavy, výbuchy sopek, dopady vesmírných objektů.  Katastrofy zaviněné lidmi - protržení přehrad, výbuchy chemických a  muničních  továren, atomových elektráren. A mohl bych pokračovat střídáním náboženství, násilím, otročením, vydíráním, vyvlastňováním, zkreslováním, zamlčováním informací - všechno tu už bylo, je, a určitě i bude v různých vlnách a obměnách.

Po sametové revoluci, uvolnění a rozšíření tisků a dalších médií, si můžeme doplnit nové informace, které byly zamlčované, zkreslované a upravované v různých obdobích podle potřeb vládnoucích garnitur.

Všechny události jsou však uloženy v našem naturelu a vinou se jako červená nit našimi životy, samozřejmě v různých  obměnách. Nastane čas, kdy jsme schopni se semknout a “táhnout za jeden provaz“. Pak jsme zase proti jednomu, proti všem, ale i s nikým. Své zájmy, “víru v něco“, měníme jak je to vhodné, za námi zdůvodněné a obhajované, ale i vynucované. Musíme si přiznat, že církev byla - a leckde ještě je - nositelkou vědění a rozvoje vědy, kultury, architektury, malířství, sochařství, řemesel. 

Končím švédským příslovím: “Musíš se učit tak dlouho, pokud je na světě něco, co nevíš“.

Naposledy změněno: čtvrtek, 22. února 2018, 09.47