LS 16/17_Luděk Kroneisl: Proč se máme zajímat o dějiny
Hned na začátku se musím přiznat, že jsem váhal s přihláškou do tohoto kurzu. Obával jsem se, zda do jeho obsahu nezasáhnou některé nové pohledy na minulost. Ale tyto obavy již po první lekci rychle vymizely.
K většímu zájmu o dějiny mne nepřivedl dějepis, ale jazyky. Jako prvá latina, která mi umožnila trochu nahlédnout do antického života. Řecko nám dalo slovo demokracie, samozřejmě jen pro svobodné občany. A již tato demokracie měla neduh všech dalších - měla občany rovné a rovnější. V dramatu Elektra, o osudu dcery zavražděného krále Agamemnona, vložil autor Euripides do úst rolníka Pylada slova: "Jsem rodem výtečný, však chudý majetkem, čímž urozenost mizí". Řím nám dal slovo republika a desítky přísloví platných dodnes. Asi nejznámější je to, co se v latině krásně rýmuje - "Co je dovoleno Jupiterovi (Jovi), není dovoleno volovi (bovi)".
A z anglických dějin máme slovo parlament. Ve slovní zásobě jazyků se odráží výsledek, často několik století trvajícího vzájemného "stýkání a potýkání" národů či států. Tak v Polsku si dáte k obědu supu - polévku a šnicl - řízek, ve Vídni znají knedlík a brambory a v Maďarsku jsem na jídelníčku poznal jen lečo a guláš, ale ve výloze jsem viděl bluzok a kabátok.
Krásným příkladem je samotná angličtina, která vznikala více jak 300 let splynutím jazyků původních, anglosaských obyvatel a Normanů (Hastings 1066 a 1362 prvý záznam jednání parlamentu psaný anglicky). Naše starší generace ví co je foch, vercajk, grif a kleje himlhergot, ta mladší místo dvacetjedna říká a v operetě zpívá, jednadvacet/einundzwanzig. Příkladů by bylo možné uvádět mnoho.
Co nám znalost dějin přináší, co můžeme v naší "dějinné současnosti" z toho použít ?
Především, že nic v dějinách netrvá věčně. Z pohledu posledních 2000 let se zdá, že "životnost" velkých říší se zkracuje. Ve špatných časech nám toto vědomí dává naději, jak to, trochu švejkovsky, vyjadřuje pořekadlo - ještě není tak zle, aby nemohlo být hůře. A v dobrých časech, abychom si jich vážili a vlastní hloupostí je nezničili.
Někdy se tvrdí, že dějiny se neopakují. Ale stejné nebo podobné děje probíhají v jiném prostředí a jiné době. Jako naše knížata i vládcové Anglie až asi do roku 1290 panovali ze sedla koně. Angličtí historici píší, že se to poddaným moc nezamlouvalo, protože pobyt královské družiny pěkně snížil jejich zásoby potravin a píce.
Běžným způsobem řešení sporů bylo sesazování nebo v horším případě vraždění panovníků. My máme sv. Václava, ale v dějinách Skotska je uvedeno, že za 103 let (944 až 1047) se vystřídalo 14 králů a jen 4 z nich nezemřeli násilnou smrtí.
Ani pokusy vrátit dějiny zpět neměly dlouhého trvání. Svědčí o tom např. v roce 800. pokus, po více jak 300 letech obnovit západořímskou říši, tentokrát jako svatou. Dějinné události jsou podobné, ale příčiny rozdílné. Proto je podstatné znát příčiny proč se tak stalo.
A za třetí - znalost dějin by nás měla vést k většímu pochopení a porozumění osudů druhých národů. Co je pro jednoho úspěch je pro druhého prohra, nebo potupa. Je to oblast často zneužívaná. Obratný ideolog obrátí příčinu za následek a z agresora je oběť a naopak z oběti agresor. Příklady neuvádím, známe jich všichni dost z naší "dějinné současnosti".
Co závěrem. Všechno dějinné střetávání zájmů se dnes vyjadřuje slovem politika. A jejím nejhorším důsledkem je válka. Myšlenku, že válka je jen pokračováním politiky jinými, násilnými prostředky, vyslovil již před více jak 180 lety pruský vojenský teoretik Carl von Clausewitz. V dnešní době plné informací i dezinformací musíme každou poměřovat svými znalostmi, zkušenostmi, rozumem a vyhýbat se unáhleným soudům. Čím více budeme znát, tím lépe nám to půjde. Skoro by se chtělo s Římany říci: "nic nového pod sluncem".
K tématu kurzu: je tam otazník kdo vlastně byly Bojové, Keltové nebo germánský kmen? Jsme v poslední polovině 1. století př. n. l. O několik století později bojují Římané na severu - tehdy Británie se Skoty a Pikty. Ale Pikty je nazvali Římané, protože do boje chodili pomalovaní modrou barvou. Oni sami se nazývali Pretani, někde Cruithen. Věděli vůbec Bojové, že jsou Bojové?
Děkuji za krásný a poučný kurz.