Ve svém článku se chci zamyslet nad částí první přednášky, konkrétně nad třetí kapitolou Čech nebo Evropan? Mám za to, že takto otázka vůbec nestojí. I sám lektor říká, že nejsme jenom Češi, ale také Evropané. Tedy jsme současně Češi i Evropané! Proč to takto stavět proti sobě; to že jsme Evropani, nebo chcete-li Středoevropani, přece neznamená, že přestáváme být Čechy, není to v rozporu s naším vlastenectvím a nemůže nám to bránit být hrdý na svou zemi, úspěchy Česka ve světě, na své dějiny. A podle mě nemají pravdu ti, kteří říkají, že jsme především Evropani a teprve potom Češi nebo Moravané, že nad národními zájmy mají stát zájmy celoevropské. Vidím to zcela naopak. Zvlášť v současné době. Evropská integrace totiž vzala poněkud jiný směr, než jaké naděje jsme do ní vkládali.

Samozřejmě, že jsme se nevyvíjeli izolovaně, naše historie je plná vzájemných bojů se sousedními národy a zeměmi, často i podřízenosti z rozumu a pudu sebezáchovy, jakož i vzájemné spolupráce a vzájemného ovlivňování.

Možná že heslo listopadu 1989 „Zpět do Evropy“ nebylo opravdu jenom dobovou a účelovou parolou, ale zamyslete se: Nezvrhlo se to trochu? Můžeme být spokojeni s tou podobou evropské integrace, jak je dnes prosazována? Jsou správné snahy zavést evropskou státní příslušnost? Je správné omezit naši výrobu a zemědělskou produkci nejrůznějšími kvótami, které způsobily ztrátu naší potravinové soběstačnosti? Bylo správné zrušit naše přísné normy na kvalitu potravin a přijmout měkčí předpisy, a dokonce zlegalizovat dvojí kvalitu v rámci unie? Jiří z Poděbrad chtěl kdysi spojit evropské státy s myšlenkou na mír a spolupráci, společnou obranu proti jiným nebezpečím, např. proti Turkům. Předběhl tehdy dobu o pár století. Jak se ale této myšlence podobá dnešní EU? Jak jsou lidé spokojeni s přebyrokratizovaným řízením Evropy, co bruselská nařízení přinesla České republice dobrého, kromě několika úspěšných projektů?  Myšlenka hospodářské spolupráce je dobrá, ale musí jít o vztahy na rovnoprávném základě! Jenže ve skutečnosti bylo hlavním cílem omezit naši konkurenceschopnost, postavit nás do závislosti na západní produkci. Jsou zlikvidovány cukrovary, utlumeno naše zemědělství, rozprodána naše klíčová odvětví průmyslu, dokonce i naše vodní a surovinové zdroje, na kterých vydělává někdo jiný než naše republika, nemáme již žádnou nezávislou obchodní národní banku, Čechům nepatří ani Česká spořitelna ani Česká pošta, je zlikvidována naše textilní a oděvní tvorba až na pár malých výjimek. Ptám se: proč uplatněním hesla „Zpět do Evropy!“ tu dnes místo toho máme samou Asii? A proč musíme najednou čelit novému stěhování národů – z Afriky a Asie k nám do Evropy? Nemluvě o nesmyslných nařízeních, jako jsou zákazy českých názvů pomazánkové máslo, marmeláda atd.

Možná se 93 % dotázaných u nás skutečně cítí kulturně jako Evropané, ale co má taková anketa vlastně dokazovat!? Vždyť i Asie je multinárodnostní, je složena z více států, které ve své historii také soupeřili či spolupracovali, mají společné některé kulturní, ideologické, politické základy a určitě její národy nepřemýšlejí o tom, zda jsou více Asiaté než např. Vietnamci nebo Mongolové. A v minulosti se často naše kultura, filosofie a věda inspirovala i poznatky z Východu, kde vznikaly vyspělé říše a civilizace daleko dříve než na Západě. Kromě toho, mám za to, že budoucnost Evropy není možná bez Ruska a bez mírové spolupráce s ním, jakkoliv se to někomu nelíbí. S Ruskem máme mnoho společného – rozhodně společné slovanské kořeny s velkou částí našeho národa (viz dále), o čemž svědčí i podobnost řeči.

Dovolte malé odbočení. Napadla mě souvislost s pátou přednáškou kursu Genealogie, hledání předků. Na základě genografického testování, s jehož pomocí lze určit geografickou lokalizaci původu našich předků se zjistilo, že struktura našich genotypů je velice pestrá, což odpovídá našemu umístění ve středu Evropy na rozhraní kultur. O něco více než třetina má profily slovanské, přibližně čtvrtina populace má genetickou shodu s národy germánskými a románskými. Ale jsou tu i skandinávské profily a středomořské i jiné. Bohužel jsou tací „Evropani“, kteří tuto různorodost považují za důkaz, že vlastenectví je nesmysl. Pojmy jako vlastenectví a národ, se kterými se prý ohánějí „roduvěrní“ Češi, jsou podle nich jen demagogickými pojmy, kterými jsou lidé lákáni do politických uskupení! (Já tak hodnotím nacisty a nacionalisty vůbec, ale autor těchto názorů bůhvíproč mluvil všeobecně). Inu, asi mám plivnout na všechny naše vlastence z doby národního obrození, na všechny odbojáře, kteří nasazovali svůj život v boji proti fašismu, protože oni jaksi ve své krátkozrakosti nepochopili, že Rakousko-Uhersko a Německá říše hájili myšlenku evropanství!?

S jedním takovým Evropanem jsem měla docela vzrušenou diskusi. Vyjímám některé jeho názory: „Proč být hrdý na to, že jsem Čech, když to není moje zásluha, že jsem se tu narodil.“, „Proč být hrdý a nafukovat se, když Poláci, Němci mají také své zvyky!?“ Nebo: „do USA přišlo mnoho národů, ale každý tam je hrdý na to, že je Američan, ne na to, že je původně Francouz nebo Němec.“  Podle tohoto vzoru on je prý Evropanem, resp. Středoevropanem. Jaksi zapomíná na jeden zásadní rozdíl – Čechy jsou zemí našich předků, kteří ji obdělávali, hájili, zvelebovali. Amerika není původním domovem ani Francouzů, Němců ani Čechů či jiných národností, jejichž příslušníci tam šli hledat novou obživu mimo svůj domov, hledali štěstí či dobrodružství nebo se prostě nechali zlákat vidinou nových teritorií a přitom bezohledně likvidovali původní obyvatele. Je přirozené, že potomci těchto kolonizátorů již jsou Američany, i když nebo právě proto, že nejsou jednotným původním národem. Tady srovnání opravdu silně kulhá.

Já to vidím takto: právě ta genetická různost Čechů a Moravanů je naopak demagogickým argumentem těch, co chtějí vlastenectví a právo na soběstačnost a suverenitu Čechům úplně vymazat z hlavy, udělat z nich „státní příslušníky“ EU, přimět nás stydět se za svou minulost – v tom tedy spatřuji všechny ty současné snahy ukázat, že nemáme být na co hrdi – vždyť Přemyslovci přece vyvraždili Slavníkovce a Vršovce, vždyť husité byli jen žháři a lapkové, Češi se tak nespravedlivě zachovali po válce k místním Němcům...! Ačkoliv podobné události se děly i v jiných zemích Evropy i světa, ačkoliv občanské války z náboženských pohnutek probíhaly např. i v Anglii a Francii (a přesto kvůli tomu nepodléhají žádnému sebemrskačství), ačkoliv vyhnání Němců předcházelo vyhnání Čechů z pohraniční a vraždění Čechů.

Onu různost našich genotypů beru naopak jako důkaz toho, jak nás tady chtěli nejrůznější jiné (hlavně evropské) národy zotročit, obsadit, využívat. Ale i když mám dejme tomu v sobě geny nějakého římského nebo švédského nájezdníka či francouzského napoleonovského vojáka, tak se považuji za Čecha. Vlastenectví nevidím jen jako shodu nějakých genů, ale vidím za ním společný krásný jazyk, krásnou zemi v té naší kotlině, lidové zvyky, hrdost na naši historii, literaturu, úctu k našim slavným osobnostem, hrdinům… Jak je to v té básničce Jaroslava Seiferta: „Viděl jsem hory plné ledu, však zpívat o nich nedovedu… když ale vidím na obzoru uprostřed kraje nízkou horu, přestane srdce chvíli tlouci…“ Anebo v Máchově Máji: „…tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlast jedinou i v dědictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou!“

Naposledy změněno: sobota, 27. února 2021, 18.34