Stále je slyšet,jak zdravá je hlíva ústřičná.
V obchodech je sice k dostání, ale není nejlevnější. Řekla jsem si, že si zkusím vyprodukovat skvělou houbu sama. Kamarádka mi sehnala kostku sadby v černé folii na slámě. Prořízla jsem podle návodu otvory a kostku umístila nejprve pod lavičku v zahrádce, aby byla zastíněna, a občas jsem zalila. Když se dlouho nic nedělo, netrpělivě jsem přenesla sledovaný poklad na podlahu skleníku. Asi po dvou měsících se objevil první trs hlívy. Radostně jsem pozorovala růst a po sklizni běžela trs zvážit. Téměř třičtvrtě kilogramu! Další čekání na výpěstek nebralo konce, ale přece jen se po několika týdnech objevil asi dvěstě gramový trs. Další vlhčení a přenášení kostky ze skleníku pod lavičku a zpět už žádný úspěch nepřineslo. Kde se stala chyba? Po shlédnutí přednášky pana profesora Jablonského jsem pochopila, že jsem pravděpodobně nezajistila chladné období, aby se mohly nasadit plodnice a možná i mé přenášení nebylo namístě. 
Těším na jaro, kdy se poučena, pustím do dalšího pokusu. Už teď se těším na svoji bohatou sklizeň léčivé a chutné hlívy.

Naposledy změněno: čtvrtek, 29. srpna 2013, 00.16