Houby jsou asi nejrozšířenějším druhem a naší zeměkouli. Prý je známo 1 500 000 druhů a jistě je ještě mnoho druhů, o kterých dosud nevíme. Jenom v České republice bylo zjištěno 10 000 druhů. Těch jedovatých není tak moc. Spíš je většina nejedlá, nebo to ještě nikoho nenapadlo zkoušet. Některé houby jsou jedlé jenom jednou, jak říkala moje matka, vášnivá houbařka. Ale ty jedlé, co nosila domů, ty nám vždycky moc chutnaly, protože je uměla i dobře připravit. Já sám moc hledat a sbírat houby neumím. Nemám na to oči a spíš koukám kde co lítá. Moje máma přinesla houby z lesa vždycky, i když normálním lidem nerostly. Dokonce měla místa, kam si je chodila zalévat, když bylo moc sucho. Protože patřím k těm normálním lidem, kteří sice houby rádi, ale většinu roku "jim nerostou", vždycky na jaře koupím kostky připravené sadby žampionů a hlív a pěstuji si houby doma. Možná se teď, když jsem vzdělán kurzem VU3V, pokusím pěstovat tyto houby poněkud pokročilejším způsobem. Když už mluvíme o houbách, neměli bychom zapomínat, že bez nich by nebyly ty úžasné plísňové sýry jako Niva, Camembert, Hermelín a podobné pochoutky a nebyl by ani penicilin a jiná antibiotika. Nebýt hub, jsme zavaleni organickými zbytky, protože právě houby se starají o jejich likvidaci. Dočetl jsem se, že se i dřevo očkuje určitými druhy hub, a ty ho chrání před cizími živočichy a houbami. Obsadí si svoje prkno a nepustí tam už nic jiného. Ani termitům to nechutná a to je co říct. Dokonce je prý to dřevo ještě pevnější. Prostě neznám nikoho, kdo by neměl houby rád. Snad kromě chalupáře, kterému se dala do chalupy dřevomorka.

Naposledy změněno: čtvrtek, 29. srpna 2013, 00.00