ZS 19/20_ Bohuslav Víša (KS Olomouc): Houby napadající lesní dřeviny
Vzhledem k tomu, že neumím psát eseje, jsem k tématu hub probíranému v tomto semestru na virtuální U3V, kterou pořádá ČZU v Praze, provozně ekonomická fakulta, vybral část své kolokviální práce předložené při ukončení U3V v roce 2019 na UP Olomouc, přírodovědecké fakultě.
Přibližně polovinu svého pracovního času jsem strávil v lesním hospodářství a druhou pak v oblasti ochrany životního prostředí, proto mě zaujaly lignikolní či v lesnické terminologii nazývané dřevokazné houby (dále též DH), které se podílejí na koloběhu živin v přírodě. Na druhou stranu primární parazitické DH negativně ovlivňují zdravotní stav jednotlivých dřevin i vitalitu a stabilitu lesních porostů, což může mít při rychlém průběhu jejich rozpadu další vliv (většinou negativní) na okolní krajinu. Všechny organismy jsou ve svém životním prostředím propojeny nesmírným množstvím vzájemných vazeb, které laik většinou nezná a nevnímá, ale které jsou důležité pro fungování ekosystémů. Lignikolní houby, jak saprofytické tak parazitické, do tohoto systému patří velmi pevně.
Pozorováním DH jsem se amatérsky zabýval při cestách po lese a také jsem je příležitostně fotil, některé jejich plodnice jsou fotogenické podobně jako klasické houby. Nejednalo se o žádnou systematickou činnost, jen zachycení určité plodnice bez dalšího zkoumání vlivu na hostitelskou dřevinu, což při běžné pochůzce není možné. Také jsem jako lesník vnímal dopady hnilob u vyvrácených nebo zlomených stromů, snížení kvality dřevní suroviny a jejího nižšího zpeněžení. Vadilo mi zbytečné poškození bazálních částí stromů při těžbě na okrajích přibližovacích linek a lesních cest nešetrnou dopravou dřeva, které vytváří místo pro vniknutí infekce a rozvoj parazitických DH.
Jiným škodlivým činitelům než DH, např. hmyzím, je v lesnickém školství, legislativě i praxi, věnována mnohem větší pozornost, což se také promítá do povědomí veřejnosti. Všichni slyšeli o kůrovci, který škodí v lese. Typické rezavé koruny stromů odumírajících v důsledku jejich poškození jsou vidět zdaleka, DH jsou naproti tomu nenápadné. DH stojí podle mého názoru částečně stranou i pro prakticky malou možnost obrany ze strany lesníka, který je schopen řešit jen odstranění napadených stromů. Nahnilé kmeny, respektive jejich oddenkové části, jsou prakticky neprodejné. Zároveň je tu v poslední době až plošné napadení oslabených smrkových porostů zejména na severovýchodě ČR, primárně václavkou smrkovou.
DH působí velké škody na lesních dřevinách, když infikují živé stromy v důsledku jejich fyziologického oslabení nebo v místech mechanického poranění kořenů, kmenů nebo větví. Fyziologické oslabení dřevin nastává při jejich stárnutí, v hospodářských lesích je fyziologické oslabení také podmíněno nevhodným stanovištěm. Fyziologicky oslabené dřeviny jsou napadány primárními parazitickými DH. Přes místa poranění mohou být infikovány oslabené stromy i sekundárními parazitickými DH, které však působí menší škody uhynutím stromů.
Primárními DH je velmi ohrožen smrk ztepilý, který je nejvíce rozšířenou dřevinou v ČR. Převážná většina smrkových porostů je uměla založena v oblastech mimo jeho původní přirozené rozšíření. Původní smrkové porosty nejsou ohroženy primárními parazitickými DH, infikovány jsou sekundárními DH v místech poranění (Černý 1989).
Listnaté dřeviny rostou v České republice na lokalitách jejich přirozeného rozšíření, a proto jsou méně ohroženy primárními parazitickými DH. Více jsou napadány sekundárními parazitickými DH v místech poranění, zejména mechanickým na kořenech a kmenech nebo zlomy a odlomení větví (Černý 1989).
Hospodářský význam DH je značný, stromy oslabené infekcí parazitických hub jsou nestabilní, lámou se nebo vyvracejí, v případě mladších jedinců „jen uschnou“. Často se pak v evidenci nahodilých těžeb zjednodušeně vykazují jiné „nápadnější“ příčiny než DH, např. abiotické - vítr nebo sucho nebo sekundárně biotické - hmyz. Jedinou možnou obranou je včasné odstranění napadených stromů a odvoz z lesa. Na vyčíslení celkových ekonomických dopadů, tj. škod vlivem DH, nemám k dispozici data. Navíc jde většinou o komplex příčin a těžko lze oddělit jednotlivé příčiny.
Zelená zpráva Ministerstva zemědělství ČR za rok 2017 uvádí celkové množství vytěženého „václavkového“ dříví: dosáhlo hodnoty přes 450 tis. m³ (2016 – 731 tis. m³), přičemž napadeno bylo podle evidence cca 7 tis. ha smrkových porostů. I přes zdánlivé zlepšení situace svědčí tento stav o přetrvávajících negativních dopadech dlouhodobého sucha na lesní dřeviny (3. nejvyšší objem václavkového dříví od roku 1991), jelikož sucho s poškozením dřevin václavkami do velké míry souvisí. Nejvyšší těžby byly zaznamenány jako již tradičně na území krajů Moravskoslezského (cca 218 tis. m³) a Olomouckého (cca 185 tis. m³) (Zelená zpráva MZe ČR za 2017).
Infekce stromů v lese parazitickými DH je často primární příčinou jejich oslabování a zhoršování zdravotního stavu a může mít chronický charakter. Nejvýznamnější je napadání smrku ztepilého václavkou smrkovou (Armillaria ostoyae), zejména mimo areál jeho přirozeného výskytu. Jako zásadní vidím preventivní předcházení možného napadání DH a to vyloučením pěstování smrku ztepilého v nižších polohách a pahorkatinách (cca do výše 600 m n. m.). Lze tím předejít budoucím problémům a při vědomí trendu oteplování na našem území se jedná o nezbytný krok. Důvodů, že se tak stále důsledně neděje, je více, podílejí se na něm jak vlastníci lesů, tak i lesníci.
V Olomouci dne 18. 12. 2019 Předkládá: Ing. Bohuslav Víša