Skoč hříbečku do pytlíčku... Tuto říkanku se naučily mé děti v mateřské škole. Často jsem chodívala s dětmi na procházky do blízkého lesa, ale moc hub nám do pytlíčku nikdy nenaskákalo. Ale jednou, když jsem vytlačila kočárek na kraj lesa, hned na nás pár podhříbků vykouklo. Rozprostřela jsem na zem deku, na ni posadila malou dcerku a klukům řekla, ať se po houbách okolo podívají sami. Jaké bylo moje překvapení, když začali nosit jednu houbu za druhou! Sedla jsem si k dcerce na deku a ani jsem nestačila houby čistit. Brzy byl košík plný. Nikdy jsem už tolik hub na jednom místě neviděla. S veselým zpěvem jsme pak jeli domů.

 Za dvě desetiletí přiběhly domů s podobným jásotem i mé dvě vnučky, které nesly v náručí každá dvě bílé veliké koule. Byly to pýchavky obrovské -vatovec. Udělali jsme si z nich řízky, ale chuťově se to s "opravdovými" houbami nedá srovnat.  

Dnes se již sama do lesa na houby neodvážím.  Má bolavá kolena mně to nedovolí. Proto jsem se přihlásila  na kurz "Pěstování a využití jedlých a léčivých hub". Dozvěděla jsem se, jak se léčivé houby pěstují, v jakých podmínkách a něco i o jejich léčivých účincích. Možná, že se o vypěstování některých z nich sama pokusím.

Určitě je zajímavé pozorovat, jak nám z igelitového pytle nebo na uříznutém špalku rostou trsy hub, ale není nad tu krásu, když se brzy ráno vyběhne do lesa a tam se v mechu nebo u pařezu krčí krásný sameťáček a nejlépe i s celou "rodinkou" poblíž.  A takové podkrkonošské kyselo, bramboračka  nebo vánoční kuba  z uměle vypěstovaných  hub by asi taky nebylo to pravé.                                          Začala jsem dětskou říkankou a tak skončím podobně  "houbičky, houbičky, vystrkujte hlavičky !

Naposledy změněno: pondělí, 11. prosince 2017, 14.57