Příroda je pro mne vším. Vnímám ji jako místo, kde mohu relaxovat a získávat stále nové poznatky. Dobíjí mne úžasným klidem, díky nádherným lesům s velkým množstvím zeleně, různých druhů hub i živočichů. Lesy nám také pomáhají vytvářet kyslík. Od raného dětství mám v paměti vycházky do lesních porostů v okolí Mariánských Lázní, kde jsem se svým dědečkem nacházela krásné houby.Děda znal své objevené houbové plácky s množstvím různých druhů hřibů, kozáků, křemenáčů i lišek. Jako zkušený houbař mne učil nevyrvat houbu s kusem podhoubí, ale jemně odlomit a ještě v lese očistit od nejhorší špíny. Na můj dotaz, proč nemám ničit podhoubí, jsem byla poučena, že se tímto vytratí vláha, kterou potřebují houby ke svému růstu. Po dešti se podhoubí v lesích rychle regeneruje a houby začnou opět růst. Babička z hub vařila různé pokrmy, vlastně tím i šetřila. Houby částečně vytvářely iluzi masa v pokrmu. Teprve později jsem se dozvěděla při četbě odborných knih, že houby obsahují vitamín A, B i vitamín D, který není obsažen v žádné jiné rostlině. Také obsahují draslík, vápník, hořčík či železo. Vzpomínám si, že kromě jedlých hub jsme nacházeli i houby jedovaté, jako muchomůrky nebo hřib satan. V dospělosti jsem krásy lesů ještě objevovala v Orlických horách v okolí Velké Deštné, Sedloňova, nebo Luisina údolí, kde jsem kromě hub nacházela i velké množství borůvek, lesních jahod nebo malin. Před pár dny jsem se dokonce seznámila s houbou, kterou jsem vůbec neznala. Známá cizinka z Vietnamu mi přinesla na ochutnání masový závitek, který kromě jiných přísad obsahoval houbu - jidášovo ucho. Potravina byla chutná a také zdravější. Zjišťuji, že se člověk i v pozdějším stáří stále učí. Proto jsem uvítala návštěvu nabídnutého kurzu o houbách a některé poznatky ráda předám ve své rodině.
Naposledy změněno: úterý, 26. ledna 2016, 21.46