Těmito slovy nás budila moje maminka ve čtyři hodiny ráno, abychom byli v lese v době, kdy se prý houby nejlépe hledají. Jak jsem ty rána nenáviděla a přála si žít v rodině bohatého továrníka, který určitě nenutí svou rodinu tak brzy vstávat a hledat houby!!

Uběhl čas, továrníci zmizeli a já jsem se stala vášnivou sběratelkou hub. Je pravda, že nesbírám vše co jsme sbírali s maminkou, zato jsem nakazila všechna svá tři vnoučata a tak s radostí bloumáme lesem /ne však ve čtyři ráno/ a těšíme se s každého jedlého úlovku. S vnoučaty se dokážeme pokochat i z paloučků krásných červených mochomůrek.

Jeden rok bylo tolik suchohřibů, že jsme odcházeli z lesa a já jsem nakázala nedívat se napravo ani nalevo, neboť jsme měli košíky plné. Najednou jsem zahlédla, jak vnučka rve dvouletému bratranci kšiltovku z hlavy. Na můj dotaz co blázní, mně odpověděla: ,,Vidím krásný houby a přece je tam nenechám''. Doma jsme si usmažili plátky z hub v těstíčku a z většiny jsem udělala houbové lečo, které u nás získalo velkou oblibu.

Proto jsem byla jsem nadšena možností studovat houby na universitě třetího věku. Sama jsem zkoušela pěstování hub doma, hlavně hlívu ústřičnou, ale teď jsem dostala tolik zajímavých informací, že se těším až budu moci vyzkoušet některé nové poznatky. Prostě houby jsou nejen masem chudých, ale i velice zajímavé téma ke studiu. Abych nezapomněla, továrníci už zase jsou, ale houby jsou houby.

Naposledy změněno: pátek, 7. března 2014, 09.58