Aniž si to možná uvědomujeme, narodili jsme se a žijeme v krásné a starobylé barokní krajině jižního Plzeňska. Vždyť teprve baroko začalo krášlit vrchy a návrší sakrálními stavbami, zasazovat do terénu sochy světců, křížky a boží muka, lemovat tradiční cesty alejemi stromů a poutní stezky kapličkami. Také prakticky u všech venkovských zámečků v našem okolí nalézáme typické rysy barokního stylu, ať již šlo o novostavby či úpravy starších objektů. A jako šperk, zářící do daleka, vyniká mezi nimi národní kulturní památka - chrám Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích.

Přeštice, jako město, v něm dostaly od kladrubských benediktinů, svých zakladatelů, do vínku veliký dar.Odborná literatura popisuje přeštický kostel téměř po všech stránkách. Já bych se chtěla soustředit spíše na pocity, které jeho existence vyvolává a vyzdvihnout některá fakta, která jsou v jeho případě jedinečná.

Mnohokrát jsem slyšela, že velikost našeho kostela je na venkovské městečko až neúměrná. Ale on od svého vzniku sloužil jako svatostánek pro zázračný obraz Panny Marie Přeštické. Jako monumentální schránka pro obrázek zhruba 30 x 40 cm na hlavním oltáři, který těm, kteří v něj věřili, dokázal léčit tělo i duši. Byl prostě budován jako významný poutní kostel v době vrcholící mariánské úcty a asi nebude daleko od pravdy domněnka, že vysoké příjmy, plynoucí benediktinům z poutního provozu, bylo v neklidných společenských poměrech nejjistější takto investovat. Zároveň bylo jasné, že i město z toho bude velmi profitovat. Zástupy poutníků bylo třeba někde ubytovat, nakrmit a nabídnout jim zboží, včetně upomínkových předmětů. Však také v ulici vedoucí ke kostelu, kudy procházela procesí, se tísnil jeden krámek vedle druhého.

Sama stavba nové přeštické dominanty se ale vymykala běžným zvyklostem a byla provázena mnoha protivenstvími. V místech, kam měl být nový chrám situován, stával starý gotický kostel z r. 1245 s děkanstvím, obklopený hřbitovem. Tato dispozice postupně ustupovala novostavbě, takže došlo k tomu, že nějakou dobu stály vedle sebe děkanství a nové proboštství a ubouraný starý a nedokončený nový kostel. Jejich vzájemnou polohu nelze stoprocentně určit. Jisté však je, že křesťanským kostelům v těchto místech předcházela zřejmě už pravěká svatyně a že dle současných radonových map jde o jediný pozemek v Přešticích s naprosto čistým podložím.

Za stavitele nového kostela byl vybrán Kilián Ignác Dientzenhofer, který už v r. 1737 věnoval do Přeštic obraz svého jmenovce sv. Kiliána, mimochodem i patrona města. Plány na tento největší jeho kostel mimo Prahu a jedno posledních dokončených děl vrcholného baroka na našem území se však nikdy nenašly. Přesto je nepochybné, že stavbu navrhl a až do své smrti řídil. Podle ing. arch. L. Monzera je pravděpodobné, že "již v projektu byl pro návrh použit geometrický princip, umožňující, aby vytyčování chrámu probíhalo rituálem, který byl opakováním děje při stvoření světa...Tento postup, pocházející již ze starověku, zajistil, že místo opakovaného stvoření světa se stalo místem spojnice nebes a země a tím trvalým pozemským sídlem Boha." Tyto tajné rituály si zasvěcenci předávali výhradně ústní formou a podle všeho s nimi byl seznámen i Kilián Ignác Dientzenhofer. Ing. arch. Monzer je přesvědčen, že "v architektonickém rozvrhu přeštického chrámu jsou zapsaná podobná tajemství, jako v katedrálách, jak v geometrii, tak i v rituálech. Je tam jako v Chatres kruh, čtverec i obdélník shodných významů a jsou tam i další pozoruhodnosti. Rozdíl je v tom, že K.I. Dientzenhofer starobylý postup modernizoval a přizpůsobil novému architektonickému (zde baroknímu) slohu a tvarosloví a jinému názoru na duchovní prostor."

Přípravné práce trvaly sedm let, 17. 5. 1750 se začal chrám stavět. Mezitím bylo v období 1744 – 1751 vybudováno probošství, a brzy po jeho dokončení Dientzenhofer zemřel. Pak následovala další úmrtí. Umírá Dientzenhoferův nástupce František Ignác Prée, krátce po něm zástupce investora, kladrubský opat Sieber. Stavby se ujímá Anselmo Lurago a práce zastaví sedmiletá válka. Rok po jejím skončení umírá i Lurago, jako stavitel krátce figuruje ještě neznámý Hruška a stavbu po pětadvaceti letech dovádí do konce Antonín Haffenecker. Těžko z dnešního pohledu posuzovat míru zásahů jednotlivých architektů a stavitelů do původní koncepce, v každém případě odborníci vylučují, že by šlo o kolektivní dílo. Ačkoliv výsledná podoba přeštického chrámu měla mohutnou kopulí více připomínat mateřský klášterní kostel v Kladrubech, od čehož bylo nakonec upuštěno, Dientzenhoferův duch zde, hlavně v interiéru, přetrval. P. E. V. Řičák uvádí jako zajímavost hodnou zaznamenání, že v průběhu celé stavby nedošlo k žádnému úrazu ani neštěstí, což bylo v té době jevem zcela mimořádným. Benediktini prý také úzkostlivě dbali, aby veškeré práce byly místním osadníkům uhrazeny, aby "svatostánek nebyl nějakým hříchem (zlořečením, proklínáním) poskvrněn." Po dobu výstavby byli také Přeštičtí císařským výnosem osvobozeni od daní.

Chrám Nanebevzetí P. Marie v Přešticích byl vysvěcen 17. září 1775, přestože v interiéru ještě chyběla, kromě lavic a zpovědnic, sochařská a malířská výzdoba. Tyto náležitosti se časem podařilo ve vysoké kvalitě zajistit. Věže sice zůstaly zhruba ve dvou třetinách předpokládané výšky, ale s dostavbou se počítalo, materiál i finance byly připraveny. Prozatím bylo provedeno jen jejich provizorní zastřešení. Komplex chrámu s probošstvím mělo završit dobudování tzv. rajského dvora, jako shromažďovacího místa pro tisíce poutníků. To však zůstalo už jen zbožným přáním.

Josefinské reformy přinesly nejen zrušení církevních řádů a zabavení jejich majetků, ale znamenaly také konec slavných barokních poutí. V roce 1785 byl nedokončený přeštický chrám prohlášen za farní. V roce 1892 mu po zásahu bleskem shořel celý krov. Na obnově se podílel Josef Hlávka a jako první se zaobírá myšlenkou dostavby chrámu. Místní osvícení kněží kráčejí v jeho stopách. V r. 1900 vzniká Spolek pro dostavbu a opravu chrámu Páně v Přešticích, ale jeho snahy přervou obě světové války. V roce 1950 je Spolek komunistickým režimem zrušen a chrám chátrá dalších třicet let.

V každé době se našli lidé, kterým osud našeho chrámu nebyl lhostejný. Změna společenských poměrů po roce 1989 přinesla nečekaný posun. Na generální opravy fasád a střech chrámu spojily prostředky a síly církev, stát a město Přeštice. Realizace byla zahájena v r. 1992. Chrám, nadlouho skrytý v mřížoví lešení, vnukl místním patriotům odvážný nápad nyní dostavět obě věže. Nadšenci zakládají "Nadaci pro dostavbu hlavních věží chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích". Začíná veřejná sbírka, která v neuvěřitelně krátké době shromáždí od soukromých osob i firem 2,5 mil. Kč. Nástavbu věží projektují současní architekti v duchu svého velkého barokního předchůdce. A 19. a 20. května 1995 dochází k osazení obou nově zhotovených věží, které chrám navyšují o 18 m. Po 220 letech! Mimoto se chrám z generální opravy vyloupl v původní barevnosti, s osvětlením, které ho změnilo na maják v krajině (údajně je viděn až do vzdálenosti 50 km) a s významným vylepšením interiéru. Upraveno bylo rovněž jeho okolí, včetně vybudování nového severního schodiště. Lavičky na návrší nad ním zůstávají málokdy neobsazené. Pokud se dočkají Přeštice obchvatu a kolem chrámu se sníží dopravní zátěž hlavního tahu na Železnou Rudu, získá historické jádro města potřebný klid, vyzývající k člověka k zastavení, obdivu i zamyšlení. Byla to troufalost, přikročit k tak zásadnímu zásahu do sice nedostavěné, ale tím i unikátní památky? Nebo jsme tím byli povinováni všem těm, kteří před námi bezúspěšně usilovali o totéž? Odpovědět by si měl každý sám. Jedno je jisté. Všechny přeštické obyvatele provází silueta jejich chrámu od narození až do smrti. Každý z nich si k němu vytváří svůj specifický vztah. A pro mnohé rodáky znamenal také určitě víc než jen vzpomínku. Stal by se Josef Hlávka tak věhlasným stavitelem a architektem, kdyby se jeho rodný domek nenalézal téměř na úpatí přeštického chrámu a on jej jako dítě neměl denně na očích?

Barokní chrám Nanebevzetí P. Marie v Přešticích poutá pozornost všech návštěvníků města, i těch, kteří kolem něho jen projíždějí. Protože je volně přístupný jen o bohoslužbách, výjimečné příležitosti k jeho návštěvě a prohlídce (koncerty, komentované prohlídky) jsou veřejností hojně využívány. Prohlídky zajišťují členové Spolku pro záchranu historických památek Přešticka, případně pracovnice Domu historie Přešticka. Plán výstav v městském muzeu se snaží neopomenout žádné z významných jubileí největší místní památky. Tak tomu bude i letos v létě, kdy k výročí 240 let od postavení chrámu bude otevřena výstava "Ku cti Matky Boží a slávě města".

Věra Kokošková

Citace kurzívou byly převzaty z publikace "Mystérium barokního chrámu Nanebevzetí P.Marie v Přešticích", Jan Mrkvička, Přeštice 2001.

 

Naposledy změněno: středa, 17. června 2015, 12.34