Nejlepší eseje

Václav Vejmluva se narodil v roce 1670 v rodině sládka Jana Vejmluvy v pivovaru kláštera cisterciaček na Starém Brně. Sám se stal cisterciáckým mnichem ve žďárském klášteře a roku 1705 byl zvolen opatem. Jakožto energická osobnost, dobrý hospodář a ekonom nejprve ukončil spor kláštera s městem Žďárem. Značně rozšířil klášterní majetek, vykoupil sousedního panství Křižanov a oslovil nejlepší barokní umělce své doby, aby pro něj navrhli a postavili zajímavé světské i sakrální stavby. Já bych chtěla poukázat na tři zajímavosti jižně od Žďáru nad Sázavou, kterými chtěl opat Vejmluva spojit trasu mezi místem svého narození a místem, kde po 33 let vykonával funkci opata a správce cisterciáckého kláštera Studnice blahoslavené Panny Marie ve Žďáru nad Sázavou. Jeho velké objednávky u Jana Blažeje Santiniho-Eichla jsou všeobecně známé. A co ty menší?

Začnu ve Zvoli. Původně středověký kostel sv. Václava byl počátkem 18. stol. ve značně dezolátním stavu. J. B. Santini-Eichl provedl jeho přestavbu v letech 1713 - 1717.  Tato přestavba dokládá, že Santini se rád věnoval  také menším stavbám, svým způsobem lokálního významu, stejně jako těm rozsáhlých a tím také více proslulým. Barokně přestavěný kostel má zajímavý půdorys řeckého kříže a je vymezen geometrickou osnovou složenou z kružnic opsaných a vepsaných v základovém čtverci. Dominantou střechy je lucerna modelovaná v symbolice knížecí čapky sv. Václava jako atributu patrona chrámu. Toho, stejně jako stavitele Vejmluvu, připomíná rovněž písmeno W ve vrcholu štítu západního průčelí.

Pokračuji v Horní Bobrové. Původně pozdně románský farní kostel sv. Petra a Pavla již nedostačoval na počátku 18. století potřebám rozsáhlé farnosti. Po domluvě s opatem Vejmluvou  proto Santini v roce 1714 vypracoval nový projekt. Z původního kostela nechal Santini pouze hlavní loď, kterou však proměnil v kněžiště s oltářem, a tak obrátil celou orientaci kostela na západ. Na východní straně totiž připojil prostor nové lodi. Vstupní pětiboký portál je působivě barokně realizován a tím připomíná italské vzory, zejména římské průčelí stavitele Borrominiho. Toto křivkově modelované průčelí bylo ve své době pro Santiniho mimořádně důležité. Kostel byl v souvislosti s dokončením  poutního kostela sv. Jana Nepomuckého  na Zelené hoře vysvěcen 5. října 1722.                                                                                     

Třetí stavbou v této krátké eseji  je kostel Navštívení Panny Marie v Obyčtově. Jako v předchozích případech na objednávku opata Vejmluvy vypracoval Santini v roce 1723 neobvyklý projekt, který byl vystavěn v letech 1730 - 1734.  Velkou raritou poutního kostela je tzv. želví půdorys, symbol stálosti ve víře. Tvar hlavní lodi opravdu připomíná želví krunýř. Dnešní podoba kostela je ovšem ovlivněna řadou pozdějších úprav.

Václav Vejmluva chtěl přispět k rozvoji vzdělanosti na jeho milované Vysočině. V roce 1724 založil ve žďárském klášteře Šlechtickou akademii. Opat měl představu, že angažuje Sbor prvotřídních pedagogů, kteří by  vyučovali hudbu, tanec, etiku, jazyky (například francouzštinu, italštinu či češtinu), zeměpis, dějepis, matematiku, inženýrské vědy, kreslení a psaní. Představoval si, že jeho školu budou navštěvovat  potomci nejvýznamnějších aristokratických rodů, kteří by samozřejmě škole zajistili dostatečné finanční prostředky k provozu. Jeho vize se však k odlehlosti žďárského kláštera od kulturních center v Brně nebo Olomouci neuskutečnila. Navíc velký požár v roce 1737 poničil klášter, který opat Vejmluva považoval za své největší dílo. Opata Václava Vejmluvu  tragédie zdrtila. Tři dny po požáru jej ranila mrtvice a příštího roku, 17. března 1738 zemřel.