Také jste měli to štěstí, že jste při studiu Univerzity třetího věku následně poslouchali témata Hudební nástroje, Raná renesance v Itálii a České baroko? Mně se vše propojilo v jeden velký, na sebe navazující celek, který mi umožňoval porovnávat vývoj umění a života lidí u nás i v jiných zemích.

Myslím, že nejsem sama, když přiznám, že právě teď, při studiu baroka, si uvědomuji, jak  jsem někdy procházela kolem barokních staveb a téměř nic o nich nevěděla. Nyní je  pozorněji "zkoumám", dívám se na tvary půdorysů a zdí, zjišťuji, zda architektem není někdo z "našich", právě probíraných umělců. Úplně jinak vnímám krásy paláců, barokních zahrad, církevních staveb. V těch chvílích se vracím k renesanční Itálii, k Michelangelovi, jehož architektonické prvky přebírali a na ně navazovali někteří barokní architekti. A barokní varhany? Bez nich by chrámový prostor nedosáhl své velkoleposti. Právě tady v kostelích, při poslechu varhanní hudby, se mi vrací dějepisné učivo ze studentských let a s ním naše historie - třicetiletá válka, Bílá hora, církev, cizí šlechta, okázalost, bohatství a vedle toho český poddaný lid a s ním benediktinské "ora et labora" (modli se a pracuj). Všechny tyto okolnosti způsobily, že došlo k tak strašně velikému časovému propadu ve vývoji české kultury proti jiným zemím.

Dnes vnímáme barokní památky a jejich krásu jako doklad dávné historie, umění stavitelů, architektů, malířů, sochařů a pyšně pozorujeme cizince, jak si je fotografují a fotky odvážejí do světa.

Protože se na konci školního roku jezdí na výlety, my důchodci-studenti připravujeme výlet do Prahy za barokními památkami. Moc se těšíme, až některé z nich, obohaceni znalostmi z přednášek, budeme společně obdivovat na vlastní oči. Myslím si, že právě o tom to naše studium je.

Naposledy změněno: úterý, 26. května 2015, 08.58