LS 15/16 - Marie Pavelková: Fenomén - české baroko
Když se řekne baroko, představím si buclaté andělíčky, bohaté zdobení, oblouky a zvlněné tvary. Ve srovnání s mým věkem, asi žádná velká sláva. Přiznám se, že architektura v mém životě nehrála první housle a tak jsem se s ní lehce míjela. Námi zvolené téma " Barokní architektura" bylo tudíž pro mne velkou výzvou.
Po páté přednášce znám barokní umělce, jejich životopisy, nejznámější a nejvýznamnější stavby a hlavou se mi prohání množství dat a letopočtů. Došla jsem k poznání, že se musím nad tímto okázalým slohem na stará kolena sklonit. Malé výhrady však mám. Na můj vkus je toto umění přespříliš zdobené, zlacené a tak vyumělkované, že mi připadá málo pozemské a hodně nebeské.
Baroko je plné kontrastů - krásy a ošklivosti, života a smrti, radosti a utrpení, je božsky dokonalé a hříšně omezené. Není jednoduché ho pochopit a tak se o to raději ani nepokouším. Odvrací se od člověka a vzhlíží do nebes. Odklání se od přírody, ale i od celého světa. Zachycuje vypjaté okamžiky a snaží se ze všech sil zaútočit na všechny lidské smysly. Proto dokázalo oslovit chudáky, ale i krále. Zde se ukázalo jako pravdivé rčení, že účel světí prostředky. Kostely a chrámy měly působit jako nebe, které bylo přeneseno na zem. Skvostné zámky a paláce zase měly reprezentovat bohatství a moc.
Ve škole jsme se učili, že velký vliv na příchod baroka do Čech měly události po Bitvě na Bílé hoře, která změnila české dějiny. Zda se změnily ve prospěch českých zemí nebo naopak, to si netroufám posuzovat a přenechávám hodnocení historikům.
Pokud je pravda, že se baroko opravdu zrodilo z onoho osudového konfliktu, nic se nezmění na faktu, že baroko je uznávané a obdivované nejen u nás. A České baroko j považováno za jedinečný fenomén.
Z dějin je známo, že k nám baroko přišlo současně s jezuity v polovině 17. století. Jsou však i takové výklady, že přišlo dříve a že by k nám stejně dorazilo, i kdyby k Bitvě na Bílé hoře nedošlo. Ale vraťme se k jezuitům.
Byl to elitní řád s nejvzdělanějšími lidmi, který zcela ovládl nejen náboženství, ale všechny sféry lidského života. Jezuité věděli, jak zapůsobit na prostý a nevzdělaný lid - krásné kostely, kláštery chrámy, církevní poutě - kde si obyčejný člověk připadal jakou součást něčeho velkého. A výsledek se dostavil.
Baroko snadno a rychle zdomácnělo, ovlivnilo společenský život, což nedokázal žádný jiný směr. Na barokní kráse se v Čechách podílela řada významných projektantů a architektů. Mezi ně patří zejména Jan Blažej Santini-Aichel, který výrazně překročil horizont své doby. Jeho projekty se nepřizpůsobily zdobnému a těžkému baroku, ale přišel s vlastním osobitým stylem, zvaným barokní gotika. Nejvíce barokních památek, hlavně z vrcholného období, je samozřejmě v Praze. Vlastně tento sloh dominuje nad ostatními slohy. Nelze si představit Prahu bez vrcholného baroka a nelze si rovněž představit vrcholný barok bez Prahy.
Barokní skvosty zdobí také jiná velká města, jako např. Brno a Olomouc. Ale i venkovu vtisklo baroko svůj styl, lidový styl, v podobě venkovních stavení, kapliček, křížů, zvoniček, božích muk i kašen.
Baroko způsobilo velkou společenskou proměnu. Byla to doba, kdy církev, šlechta i měšťanské vrstvy měly potřebu se prezentovat, ukazovat svou moc a bohatství.
I dnešní doba má svoje baroko - podnikatelské baroko. Mnohdy jde o nekulturní manýry porevolučních zbohatlíků, ale najdou se i stavby, které svou dokonalostí reprezentují skutečné baroko.
A co na závěr ? Když se po naší krajině rozhlédnu, musím uznat, že každá architektura má své kouzlo a je výrazem své doby.