Nejlepší eseje

Nemůžu říkat mé zahradě, sice končící smíšeným lesem, obora, protože v ní cíleně nepěstuji žádnou zvěř. Přesto mi sem chodí zvěř srstnatá a to tři zajíci a tři srnky. Zvěř pernatou mám zastoupenou kachnami na potoce před domem. Jinak je na krmítku spousta ptáků a pár jich na zahradě i hnízdí. Přistěhovala jsem se do Jeseníků v důchodovém věku a začala objevovat krásy přírody. Hrdě říkám své zahradě domácí safari, protože kromě hrabošů a krtků, které nemusím, jsem objevila žáby a za deštivých dnů i mloky. Vypadají jako hračky z umělé hmoty. Po stromech mi skáče i jedna černá a jedna rezavá veverka. Chodí sem zajíci a vůbec se nebojí ani mých vnoučat, která si je prohlíží docela z blízka. Ušáci si uždibují travičku a já už dnes vím ,že mají dvojité trávení a také zvláštní systém reprodukce - superfetaci. Tato informace také není k zahození, perlím před dětmi. Jedno ráno jsem z okna pozorovala srnky jak okusují lístky z jabloně. Byly krásné, v klidu, ještě jsem je tak neviděla. Když se ale začaly zálibně ohlížet na moje azalky, vyběhla jsem před dům. Už zvuk otvíraných dveří je vyplašil. Utekly. Bylo mi to líto. Je mi jasné, že se musí korigovat stavy zvěře a chápu myslivce i jejich práci. Ale já mám raději lovy beze zbraní. Fotím si přírodu a když se mi podaří, snažím se zachytit i zvířata v ní. Kristina Konečná