Heraldika jako pomocná věda historická se opírá o přísná heraldická pravidla a osobní výtvarný projev. Symboly připomínající heraldické tvary jsou velmi staré a jejich původ sahá do starověku. Hlavní rozvoj heraldiky se zrodil v době křížových výprav k Božímu hrobu v Palestině a to už koncem 11. století. Heraldické figury často používaly jako motiv i divoká zvířata. Tak jsme se dostali k mysliveckým motivům.

Nejvíce používanou figurou ze zvířat byla orlice. Příkladem je plaménková orlice Přemyslovců. Další hojnou figurou byl medvěd (ve znaku města Berouna) nebo draví ptáci, sovy, vlci, lišky, jeleni a zubři, kterého mají ve znaku páni z Pernštejna. V mé eseji se zaměřím na okolí svého bydliště.

V okolí žil šlechtický rod Buziců a z jejich rozrodu vznikly příbuzné rody. Původní znak Buziců byla černá sviní hlava v žlutém poli, ne tedy kančí hlava, jak se někdy chybně uvádí. Tuto hlavu používali ve svém znaku páni z Třemšína a ze Šelmberka. Černé sviní hlavy v kombinaci se lvy mají páni z Rožmitála a na Blatné. Zajícové z Valdeka a z Házmburka mají černou sviní hlavu v kombinaci se zajíci, ale každý z nich jinak zbarvené pole. Tyto motivy jsou též v městských znacích Rožmitálu pod Třemšínem, Blatné a Budyně nad Ohří.

Také naše obec Hvožďany pod Třemšínem má v rozděleném znaku buzickou svinskou hlavu, v druhé třetině znak Beneše z Blíživi z rodu Hroznaticů - a to stříbrné parohy v modrém poli. Ve zbytku znaku na základně je zobrazen lesní hvozd, čím se celý znak stává mluvícím znamením. A tak heraldika poskytuje velkému okruhu zájemců svou rozmanitostí a barvitostí nejen ušlechtilou zábavu, ale také slouží k poznávání našich a světových dějin.

 

Naposledy změněno: pátek, 7. března 2014, 11.19