Asi v šedesátých letech byl v televizi pořad stejného názvu. Bylo to vyprávění myslivců, lesních správců, vědců, fotografů a přátel lesa. Uchvátily mne nádherné příběhy při praskajícím ohni v loveckých chatách. Okouzlení mne provází dodnes a pořád ráda poslouchám kamarády myslivce. Jen jednou jsem šla na posed za účelem úlovku. Byl krásný večer. Sedíme tiše a sledujeme paseku a tu se srnec vidlák objeví. Je ostražitý, popásá se, nádherné zvíře. Nedalo mi to, musela jsem zakašlat a nebyla jsem pochválena. Srnec byl pryč. Je těžké se dívat, jak zvěř umírá, ale i nezbytná selekce je nutná. Zažila jsem i to, s jakou pokorou, respektem a úctou se střelci chovají k úlovku a lovecké znělky ještě přispívají ke sváteční atmosféře. Zůstanu u lovu očima "beze zbraně " a nekonečného obdivu k lesu, a jeho obyvatelům, ať už jsou srstnatí či pernatí, lovní či se neloví. I obyčejnou myš, sojku či mravence je napínavé pozorovat, i když vidět třeba rysa v přírodě je velký zážitek. A to se mi povedlo.
Naposledy změněno: úterý, 26. ledna 2016, 21.38