LS 17/18_Jiří Doležal: Nedobrovolným lovcem pernaté zvěře
Kurz VU3V Historie a současnost české myslivosti mi vybavil jednu z mnoha příhod, jež jsem zažil jako strojvedoucí před více než 45 roky. Koncem léta jsme se s mechanikem několik roků za sebou těšili na večerní jízdu po trati z Velkého Oseka do Hradce Králové v čele rychlíku do Varšavy.
V romantické krajině podél Žehuňského rybníka pravidelně při naší jízdě létal před námi, nebo nám cestu křižoval krásný exemplář výra velkého. Občas s námi jakoby závodil, ale to netrvalo dlouho, naše rychlost byla 80 až 90 km/hod a proto bylo vždy za pár desítek vteřin po exhibici. Samozřejmě moje hlavní starost byla o kvalitní a bezpečnou jízdu rychlíku, ale koncem září se ptačí dravec s rozpětím křídel téměř 3 m stal velmi zajímavým zpestřením pracovního procesu. Krásná podívaná se pravidelně opakovala téměř až do zimy a za rok bylo vše opět k vidění.
Při jedné službě na elektrické lokomotivě však došlo k tragédii, výr jako jindy několikrát proletěl před námi, ale najednou změnil směr a došlo k jeho nárazu na hranu reflektoru a pták odpadl někam vlevo ve směru jízdy. Náraz byl dostatečně silný a tak jsem při nejbližším zastavení ohlásil příhodu výpravčímu s poměrně přesnou lokalizací místa srážky. Během několika hodin jsem dostal zprávu, že dravec byl nalezen mrtev a dost po nárazu pochroumaný. Časem se velkého ptáka ujal odborník na vycpání a měl jsem možnost jej spatřit ještě jednou v plné kráse, byť už v neživé podobě.