Současný stav myslivosti není dobrý a je poplatný stavu naší společnosti, protože

a/není plně brána úcta k vlastnictví půdy dle zákona č.449/2001 Sb..  Majitelé menších výměr půdy nemají možnost se k honebním společenstvím připojovat a tím jejich myslivecké hospodaření ovlivňovat.

b/ je sporné určování množství zvěře, tzv. kmenové stavy, které lze v jednotlivých honitbách chovat. Majitelé zemědělských a lesních pozemků stojí proti myslivcům pečujícím o zvěř. Nemohou ovlivňovat přemnožení spárkatou zvěří, která působí významné škody a regulovat ji. Oproti tomu myslivci nemohou ovlivňovat zařazení pro zvěř nebezpečných plodin, působících zažívací potíže, na větší plochy.

c/problémem jsou i vztahy myslivecké veřejnosti k státním orgánům ochrany přírody a dalších neziskových organizací. Živě se diskutuje o návratu velkých šelem (rys, vlk, medvěd) a chráněných ptáků (sokol, orel, krkavec) do naší krajiny. Někteří myslivci v nich vidí predátory, kteří významně redukují stavy zvěře.

d/problémem je i nedůsledná kontrola, kterou mají provádět zodpovědné odbory životního prostředí při úřadech státní správy. Bohužel stále se nedodržování zákona o myslivosti obchází bez významných postihů.

e/přesto na druhé straně desetitisíce skutečných a zapálených myslivců investují značné prostředky z vlastní kapsy a odpracovávají miliony hodin ve prospěch zvěře.

A tak se naše republika může chlubit překrásnou přírodou a bohatostí zvěře. Myslivost je v naší vlasti otázkou tradice, služby a poslání. Lovu Zdar!

Naposledy změněno: čtvrtek, 22. února 2018, 15.13