LS 15/16_Václav Roudenský: Nejstarší matriky na jihu Čech
Jižní Čechy měly poněkud zpoždění při zakládání matrik. V tomto směru byla luteránská církev progresivnější než církev katolická, přesto však čtyři nejstarší jihočeské matriky vznikly ještě před rokem 1605, kdy jejich vedení nařídila Pražská synoda.
Místa vzniku dvou nejstarších matrik - matrika vyšebrodská 1587 a matrika českokrumlovská 1591 - mají svojí zřejmou logiku. Vznikly na panství tehdy nejvýznamnějšího šlechtického rodu v Čechách, na rožmberském dominiu. A proč zrovna ve Vyšším Brodě a v Českém Krumlově je též jasné - Vyšší Brod byl centrem duchovním a Český Krumlov centrem správním.
Minimálně stejně pozoruhodná je však i matrika, která je třetí v pořadí. Dalo by se očekávat, že to bude matrika města České Budějovice, ale není tomu tak. Ta třetí nejstarší matrika vznikla ve vsi kousek na sever od Českých Budějovic. Začal ji psát obyčejný vesnický farář v Hosíně roku 1599. V té době však hosínská farnost byla mnohem významnější než je dnes. Spadaly pod ní i poměrně vzdálené vsi jako Červený Újezdec, Bavorovice, Dasný, Munice a celá oblast dnešní Hluboké nad Vltavou.
Hosínská matrika má ale i svoji prioritu. Zatím, co vyšebrodská a českokrumlovská matrika jsou psány německy, matrika hosínská je psána česky. Je tedy nejstarší česky psanou matrikou na jihu Čech. Studium této nejstarší hosínské matriky je však dosti obtížné. Je to nejen kvůli starobylosti písma a jazyka, ale hlavně kvůli tomu, že zápisy postrádají jakýkoliv systém, nejsou vedeny chronologicky a je zde spousta dalších poznámek, jako jsou desátky, poplatky, plat faráře, seznam gruntů, desátky školnímu rektorovi, přijetí čeledě na faru, stavební úpravy na faře ap. Najde se zde dokonce i zápis faráře Vaňka, který kritizuje své nedbalé předchůdce, že v letech 1606 až 1611 nevedli matriku a o několik stran dále lze najít posměšnou říkanku na faráře Vaňka za jeho kritiku předchůdců.
Jak je vidno na příkladu hosínské matriky, tak platilo stejně tehdy jako platí i dnes, že záleží především na tom s jakou láskou a zaujetím vykonává člověk svoji profesi. A proto bych chtěl závěrem poděkovat pracovníkům Státního oblastního archivu v Třeboni za jejich úsilí a pečlivost, které věnovali převedení archivních fondů do digitální podoby a za jejich nezištnost při zveřejnění těchto fondů.