Vždy, již jako malé dítě jsem byla zvědavá, odkud pochází naše rodina, kdo byli naši předci, co dělali a jestli byli úspěšní, hodní nebo nepříjemní. Fascinovali mne vzpomínky maminky, otce i babičky, a to z obou stran, dokonce později i z manželovy strany, kteří uměli barvitě o svém dětství i o vzpomínkách svých rodičů zajímavě vyprávět.

Proto jsem také byla nadšená, když můj mladší bratranec, nadšenec pro zkoumání historie naší rodiny, vytvořil rodokmen naší rozvětvené rodiny a uložil jej do programu na internetu, takže jsme všichni k němu měli přístup. Nadchlo  mne to natolik, že jsem mu v tom chtěla pomáhat a samozřejmě i více této problematice rozumět.

Díky Vám, organizátorům tohoto kurzu, jsem se mohla zařadit mezi studenty genealogie a porozumět jejím tajům.

Každá matka sleduje své děti a pozoruje, na koho z rodiny jsou podobné, čí vlohy získali, z které strany rodičů mají více genů. Jaké bývá překvapení, když se po pubertě naše děti mění v dospělé jedince a začínají se podobat víc a více na jiné členy rodiny, nežli jsme si mysleli.

Právě rodokmen nám odhaluje jací byli naši předkové z pohledu různých aspektů, jejich podobu apod., nám prozrazuje, kdo se zrcadlí v našich potomcích. Je to fascinující a mnohdy i velmi překvapivé i potěšující. Je zajímavé, že syn, který nikdy neměl možnost vidět mého dědečka, se mu začíná podobat chůzí, gesty, zájmy i nadáním. To samé mohu říct i o dceři, která má husté vlasy jako má babička a učí se jako ona velmi rychle jazyky přímo mezi lidmi; jak se říká: "Jako ryba ve vodě.". Ve svých dětech můžeme paradoxně vidět i minulost, tzn. naše nežijící předky, a snad i ty, které jsme ani neměli možnost osobně poznat.

Genealogie je úžasná věda.

Naposledy změněno: pondělí, 11. prosince 2017, 14.28