Některé z posluchačů téma „Genealogie“ tak zaujme, že si vytvoří vlastní rodokmen, nebo se o to alespoň pokusí. Já jsem měla dříve rodokmen a pak jsem si své praktické znalosti doplnila teoretickými přednáškami ve VU3V. 

Po odchodu do důchodu, jsem začala hodně číst, abych dohnala zameškané. Byly to různé knihy, ale brzy převládly ty o známých osobnostech, o historii a nakonec o genealogii. K myšlence vypracovat si vlastní rodokmen přispěla i rodinná legenda o údajném francouzském předkovi, který zde zůstal po bitvě u Slavkova v roce 1805.

Nejdřív jsem několikrát navštívila tetu Annu, která se o naše společné předky zajímala. Od ní jsem získala cenné informace i další rodinné kontakty. Začala jsem docházet do Moravského zemského archivu tehdy ještě v Brně na Žerotínově náměstí. První zápisy v matrikách se četly dobře, ale najednou jsem měla pocit, že nemohu nic přečíst a nerozumím textu. Němčina, německé kurentní písmo, odlišný pravopis, zkratky a značky, špatně čitelný rukopis, chybné a neúplné zápisy a mnoho jiných záludností. Musela jsem se naučit kurent a všechno kolem a teprve potom jsem začala postupovat do minulosti. Nález zápisu o narození dědečka Jakuba v roce 1884 byl velmi silný zážitek. Chtěla jsem zjistit o životě každého předka víc než pouhé datum narození a úmrtí.

V roce 2007 byla otevřena nová budova Moravského zemského archivu v Brně-Starém Lískovci. V roce 2008 byla zahájena v MZA Brno digitalizace matrik, naštěstí nejdříve v okresech Vyškov a Brno-venkov, které jsem potřebovala. Oba rodiče pocházeli ze stejné obce, ale jejich přímí předkové se tam přistěhovali až kolem roku 1800 a nikde jsem nenašla zmínku odkud. To byl velký problém. Vyzkoušela jsem veškeré možné způsoby hledání. Systematické, nahodilé, podle příjmení, podle víry, sledovala jsem různé genealogické stránky. Abych měla alespoň nějakou radost z hledání, vypracovala jsem mezi tím rodokmen manželovi. Ani ten nebyl úplně snadný, ale jeho otcovská i mateřská linie naštěstí vedly jen do sousedního okresu. 

Místo, odkud pocházel prapředek z otcovské linie, bylo dlouho neznámé, až jsem jednou náhodou našla zápis o jeho sňatku v roce 1783, který odkazoval na místo na Českomoravské vysočině, patřící do Východočeského archivu v Zámrsku. Rodina byla helvétské víry a po vydání tolerančního patentu v roce 1781 se ke své staré víře oficiálně přihlásila. Tato skutečnost mohla částečně ovlivnit jejich rozhodnutí o přestěhování do vzdáleného místa na jihu Moravy. Potom jsem už otcovskou linii mohla dokončit. Nejstarší zmínka o prapředkovi z mateřské linie v české matrice byl, že „roku 1810 zemřela Mariana, Eheweib der M. M. Korporale von 3. Canoniere Regiment“ (Mariana, manželka M. M., korporala 3. dělostřeleckého regimentu). Příslušné vojenské matriky jsou uloženy ve vojenském archivu ve Vídni. Pomohla příbuzná, která mě nasměrovala na jiného příbuzného žijícího v Německu, úspěšného kapelníka, který projel celou Evropu. Při svých cestách pátral po předcích a získal kopie vojenských dokumentů právě z vídeňského archivu. Na základě těchto dokumentů bylo možné v práci pokračovat a úspěšně dokončit i mateřskou linii.  

Lze říci, že v mé otcovské i mateřské linii se vyskytly téměř nepřekonatelné body, naštěstí pomohly zcela náhodné nálezy. Vyžadovalo to však značnou dávku trpělivosti a 14 let hledání.  Pro ukládání nalezených informací bylo od začátku bádání nutné vést písemné záznamy. Mimo to jsem začala používat genealogický program MyHeritage. Kromě českých digitalizovaných matrik jsem používala také „Family Search“, kde jsou zveřejněné matriky z celého světa. Ovšem německé matriky tam nejsou ve své originální podobě, ale jako nabídka hotových informací, ze kterých lze vybírat. To má své výhody i nevýhody.

K digitalizaci českých matrik nebylo ve všech sedmi krajských archivech použito jednotné metody, naopak každá byla úplně odlišná. Pracovala jsem s matrikami čtyř archivů. Nejvíce mi vyhovovala „ActaPublica“ v MZA Brno. Chci vyzvednout především jejich úžasnou „Nástěnku“, která umožňovala badatelům vzájemnou komunikaci. Ta byla velmi přátelská a na vysoké úrovni. Důležitá byla zejména pro začátečníky, kteří na ní mohli požádat o pomoc se čtením nebo s čímkoliv zkušenější kolegy a vždy se jim dostalo pomoci a rady. Celá komunita badatelů „Nástěnku“ milovala a využívala, nebo alespoň denně sledovala. Používali ji dokonce i badatelé z jiných archivů, kde nebyla zřízena. Po vydání GDPR byla „Nástěnka“ kvůli ochraně osobních údajů bez náhrady zrušena. Bez ohledu na to, že dostupné jsou pouze tzv. „mrtvé matriky“, které splňují ochranné lhůty ke zveřejnění.

 Průběžně jsem pracovala i na vyhledávání životních osudů předků. Procházela jsem dostupné staré písemnosti v archivech, kroniky, vojenské stránky, staré noviny a příběhy, navštívila jsem muzea, staré památky, hřbitovy a místa kde předkové dříve žili. S ničím jsem nespěchala. Nakonec jsem postupně sepsala čtyři samostatné historie rodu. Otce, matky, manželova otce a manželovy matky. Jednotlivé historie jsou v knižní podobě určeny nejbližším příbuzným.

 Už v roce 1988 se naše rodina poprvé sešla na třídenním rodinném srazu. Vydařil se, a proto bylo rozhodnuto scházet se pravidelně každý rok. V organizaci se střídáme, srazy se konají na různých místech hlavně na Moravě, kde žije nejvíce příbuzných, ale i v Čechách a na Slovensku. Na programu je zejména společné posezení s povídáním, dobrým jídlem a pitím, společné výlety do okolí, také výměna dárečků. Rádi se vidíme a je nám spolu dobře. O jednotlivých srazech vedeme kroniku s fotografiemi. Poznali jsme již tolik krásných míst. Jak se rodina rozrůstá, i počty účastníků srazů se zvyšují. Svědčí to o jejich oblíbenosti.

 Když jsem zjistila, že při Městské knihovně v Oslavanech je středisko VU3V a „Genealogie“ bylo zrovna vybrané téma, hned jsem se přihlásila. Očekávala jsem, že se dozvím nové informace a doplním si teoretické vědomosti. To se mi splnilo, s přednáškami jsem byla hodně spokojená. Děkuji za tuto možnost.

Naposledy změněno: pondělí, 21. září 2020, 20.47