Strýček Karel dokončil reálku, dostal vysvědčení dospělosti pro studium na vysoké škole. Místo nástupu do školy rukoval do války. Padl 12. V. 1917 jako příslušník 91. regimentu při prvém útoku na kótu 144 poblíž italského Jamiana. Dobívání kóty 144 potom trvalo ještě řadu dní.

            V rodině se vždy vyprávělo, že měl jet na dovolenou domů, ale nešťastně šlápl na minu. Při ověřování pro rodinou kroniku jsem zjistil následující: strýček neměl jet na dovolenou, ale přál si to a doufal, že se mu to podaří. Vyplývá to z post-karty, kterou napsal a odeslal den před smrtí.

            Druhý den byl prvý útok na kótu 144. Útok se nezdařil a k večeru se vojáci vraceli. Byli již v údolíčku a strýček jako poslední se staral, aby se vrátili všichni vojáci z jeho kumpanie. V tom nastala italská dělostřelba, mnoho vojáků včetně Karla Ochece padlo. Druhý den dohledávali vojáky a strýčka, který dostal zásah dělostřeleckým granátem (v tehdejší mluvě minou - odtud pověst, že šlápl na minu), poznal jeho sluha podle části boty s utrženou nohou.

            Byli jsme se na kótě 144 podívat. Protože leží na italské straně hranice Itálie - Slovinsko, nachází se tam pomníček padlým hrdinným italským obráncům, kteří odolávali útokům rakouské armády a padli. Tam jsem si plně uvědomil nesmyslnost války.

Naposledy změněno: čtvrtek, 14. února 2019, 10.08