Vždy mě bavilo hledat v albech rodičů, přestože jsme s prarodiči nikdy nežili a měli jsme k nim daleko. Moje maminka napsala ručně „Vzpomínky“, které jsem z rukopisu přepsala, nechala svázat a darovala sourozencům. Nalezla jsem mezi fotografiemi dědečka z Valašska jeho fotografii a báseň, kterou napsal v zajetí v Rusku. Na fotografii je psáno datum, kdy se vrátil z 1. sv. války v roce 1918.

Druhým impulsem mi byla návštěva v naší vsi, byli to Američané, kteří hledali na návsi někoho jménem Jelínek. Zde na návsi stojí totiž pomník této rodiny, která v době nezaměstnanosti odcestovala do USA, dokonce zde založili město Písek a z tzv. drnových domů se svojí pílí dopracovali později velkým domům. V té době dle paní, která neuměla česky a vzala si s sebou Čechy, bylo v Americe nemožné, neznat své předky, a tak se sem vydala pátrat. Něco jsme pomohli s dalšími příbuznými. Oni poté navštěvovali fary, archiv v Rajhradě a vypisovali. Ručně vypracované větve jsme pak dostali. Velkou neznámou však bylo, že otec té paní jen věděl, že jeho matka musela jako těhotná svobodná lodí ujet za příbuznými, protože otec dítěte si ji nemohl vzít, protože byl z bohatší rodiny jako ona. Dokonce našel badatel i lodní lístek, kde je důkaz o její plavbě. Z ústního podání jsme od starších příbuzných slyšeli jméno otce a obec. Nakonec ten nejvytrvalejší příbuzný – dobrý technik, který dodnes rodinné rodokmeny dělá – tohoto předka nalezl. Byla jsem v údivu při 1. lekcích této university, jak jsme jako laici intuitivně využívali to, co jste nás učili /dobové listiny, fotografie, úmrtní, křestní, oddací listy./

 

Třetím impulsem bylo: vždyť mám část rodokmenu od Američanů, tak proč nepokračovat naší – manželovou linií. Hledala jsem odkazy, co je to např. čtvrtláník atd. Sháněla u mladých rodin, které rekonstruovaly domy po starších, data, rodné listy aj. Manželův otec nikdy nemluvil o rodičích a prarodičích, jen že zemřeli mladí a on se musel o sourozence starat a často mladším sourozencům z tohoto důvodu říkal: Vy mně budete vykat, vždyť jsem vás vychoval! Nalezla jsem rodný list jeho otce a ejhle, narozen ve Vídni, křtěn Heinrich, vždy se rozčiloval dle tet, neříkejte mi tak, já jsem Jindřich. A proč ve Vídni? Na adrese jsem nalezla obrovský bývalý areál vojenské nemocnice. Proč z chudé rodiny narozen ve Vídni, no dle vyprávění manželovy tety, babička otěhotněla při své práci komorné v nejmenovaném zámku a pán ji vezl kočárem odrodit do tohoto areálu, kde jsem se německy dočetla, dokonce odkládaly narozené děti. Teta se i zmiňovala, že občas kočár přijel a babička dostala nějaké penízky a když zemřela, také údajně přijel kočár. No není to dobrodružství, které přináší život? Při pátrání po prababičce další info z digitalizovaného archivu, a to, že i ona: otec neznámý. Jeli jsme se na zámek podívat, dokonce dle obrazů se mi zdála i podoba. Chtělo by to asi DNA, ale jak, když potomci jsou staré dámy a jezdí do ČR jen se bít o vrácení zámku a polí. Také by mi bylo trapné, aby si nemysleli, že nám jde o nějaké majetkové věci. Ráda bych od Vás odborníků dostala radu, jak postupovat.

Často se mi známí diví, co mě na tomto bádání baví, ale je vidět, že je to často i napínavé, jako detektivka.

Naposledy změněno: sobota, 27. února 2021, 18.44