Nejlepší eseje

Prohrabuju líně

fotky na dně skříně,

dragoun v širém poli-

ta vzpomínka bolí,

říkala mi bábi,

byl to její Gábi.

Zasáhla ho kulka,

vzala si pak Julka,

hospodářství půlka-

vidí to tak živě,

jak ho propil v pivě.

Dávala mu vinu,

přišli na mizinu.

Potom se zas zmohla,

díky Pepíkovi,

postavil pak pro ni

domek zcela nový.

Pepa byl můj děda,

povědět se nedá,

byl to člověk milý 

a nepostál chvíli.

Stále něco kutil,

měl elán, co nutil

pořád nové tvořit,

ne jen staré bořit.

Podle toho motta 

vstoupil do života

vnouček jménem Vítek,

je to pěkný kvítek!

Bývá hodně živý,

velmi soutěživý.

Jestli po dědovi

 v světě něco zbylo,

do malého Vítka

určitě se skrylo.