Žiji v přítomnosti. V době přímo hekticky směřující k vrcholu materialismu. V době,kdy většina lidí postrádá duchovní zázemí, citovou oporu. Život se zrychluje a lidé kolem se nechávají strhnout proudem, který vede k cíli vydělat peníze, postarat se o sebe, zamotat se do klubka zbytečných potřeb a nároků.Naše mozky jsou intenzivně masírovány médii. Stále více z nás se těžko vyrovnává se svými prohrami,nemocemi. Své štěstí hledáme v materiálním blahobytu,pohodlí a představách věčného mládí. Chybí nám vzor velké ,moudré osobnosti a pokud taková je nedokážeme ji rozpoznat.Tápeme a utěšujeme se televizními seriály.
A mnozí si řeknou dost, zanou přemýšlet,hledat a nacházet vzor , oporu,příklad i moudrost. A nacházejí.To je naděje a odměna těm, kteří tvrdě pracují,realizují své plány a záměry ve smyslu přínosu pro sebe a společnost.
Ti starší mají více času a prostoru k zamyšlení. Více zkušeností a víry v dobro.
Existuje mnoho cest ke klidu a poznání.
Možná jedna z nich je láska.
Dovolte mi citovat.
Největší silou na světě je láska.
Povinnost bez lásky činí mrzutým,
zodpovědnost bez lásky činí bezohledným,
spravedlnost bez lásky činí tvrdým.
pravda bez lásky činí kritickým,
chytrost bez lásky činí vychytralým,
laskavost bez lásky činí malicherným,
znalost věcí bez lásky činí neústupným,moc bez lásky činí pyšným,
vlastnictví bez lásky činí lakotným,
víra v cokoli bez lásky činí fanatickým.

K čemu a proč žít nemáš li milovat? Lao-C

Naposledy změněno: středa, 28. srpna 2013, 23.42