ZS 20/21_Vratislav Prouza (KS Hrádek nad Nisou): Kajícník
Od chvíle, kdy jsem si přečetl zadání k napsání eseje na volné téma, jsem přemýšlel, jak se vyhnout situaci v české společnosti v souvislosti s "covid 19".
Nakonec jsem musel uznat, že do mých myšlenek se stále vtírají informace ze sdělovacích prostředků, mnohdy protichůdné, stále však o pandemií. Zprávy zabývající se jinými událostmi z valné části vymizely. Dospěl jsem k rozhodnutí, že se nemohu těmto záležitostem vyhnout.
V neděli 13.prosince ráno jsem se donutil k tomu, že začnu psát. Ale dříve než jsem si připravil tužku a papír k načrtnutí jakési osnovy, zapnul jsem televizi. Na Čt 24 v 7.32 – 8.00 byl pořad: vzkaz Jiřího Grygara. Po jeho zhlédnutí jsem si řekl. To je příklad člověka, který spojuje péčí o tělo / jel na favoritu do Ondřejova v dešti/ s prací, která ho baví a která je smyslem jeho života.
Zdaleka nedosáhnu úrovně vyjádření pana Grygara ale utkvělo mě v paměti:
- naše společnost promeškala po r. 1989 příležitost pro uplatnění etického a morálního způsobu života v žádoucím rozsahu. Pro mne to charakterizuje výraz „divoká devadesátá léta“
- věda připouští, že se může mýlit, je schopná přijmout kritiku. Pro mne to znamená, umíme oprávněně kritizovat a na druhé straně přijmout kritiku?
Je nutno poznamenat, že tento pořad byl natočen před současnou pandemií a podle mého soudu je možné doporučit „vzkaz pana Grygara“ jako doplněk studijních materiálů.
Od jara letošního roku jsme denně zahlcováni zprávami o výskytu onemocněním covid 19, počet nakažených, počet mrtvých atd.,atd. A co je horší, jak škodí nošení roušek, jak nebezpečné je očkování, testování je jen zástěrkou pro čipování lidstva atd., atd. Informační tsunami, které pandemii provází ruší hranici mezi fikcí a realitou. Může se stát, že i soudní lidé tomuto zmatku podlehnou. Sotva jeden epidemiolog vysvětlí, že kdo covid 19 prodělal, může mít imunitu až několik let, varuje nás další studie, že druhá nákaza nejen hrozí, ale může mít těžší průběh než ta první.
To všechno působí na naše vnoučata, která navštěvují: základní, střední i vysokoškolské vzdělání. Žádné z nich nemá radost z toho, že nemusí do školy. Škola a spolužáci jim chybí.
Nevím jaké poznatky si odnesou ze současné doby do života, ale přál bych si, aby dospěli k poznání, že některým novinářům, komentátorům, odborníkům i politikům chybí morálka – etika a jejich vystupování je motivováno osobním prospěchem. To není dobrý příklad a řešení se nachází ve výchově k prospolečenskému chování.
Osobně jsem byl zprvu skeptický k tématu přednášek „Etika jako východisko z krize společnosti“. Nyní ale musím přiznat, že po dobu celého semestru jsem nenašel jiný způsob jak změnit chování jedinců ve společnosti než výchovou a nenásilným vyžadováním psaných i nepsaných pravidel pro život společnosti.