Před dávnými a dávnými lety, v době mého mládí, se můj život hodně změnil. Do té doby jsem vyrůstala a žila v malé vesnici v Česku. V roce 1975 jsem začala žít úplně jiný život, a to v daleké Sýrii, v největším městě Aleppu. Ne jako cizinka na dovolené, ale sama v arabské rodině. Můj nejbližší musel na vojnu a domů se dostal jen občas. Neuměla jsem řeč a začátky byly opravdu hodně těžké. Nemohla jsem pochopit jiný způsob života. Postupně jsem se všemu učila a brzy zjistila, že tam etika, mravnost, slušnost… často znamenají úplně něco jiného, než co je samozřejmostí zde, u nás, v naší společnosti.

Uvedu několik příkladů, kde budu porovnávat etiku „u nás“ a „tam“, a popíšu několik odlišností.

SMRKÁNÍ. „U nás“? Když potřebujeme vysmrkat, můžeme kdekoliv, kdykoliv na veřejnosti… „Tam“? Smrká se v soukromí. Na veřejnosti, ve společnosti, je to neslušné, nedělá se to!! Je to ostuda!

STOLOVÁNÍ – HOSTINA. „U nás“? Prostřený stůl – ubrus, talíře, příbory, jednotlivé chody jídla. Nesrkáme, nemlaskáme, nekrkáme... „Tam“? Na čisté podlaze prostřený gobelín, celý se zaplní mnoha druhy jídla, v mísách ovoce, zelenina, k pití hlavně voda s ledem (žádné pivo). Okolo usednou všichni hosté na zem a všichni jedí dohromady ze společných nádob. Mohou srkat, mlaskat, krkat – tím dokazují chválu hostitelce, že jim jídlo chutná. Samozřejmě, že se tak všichni nechovají, ale mohou.

OCHLUPENÍ TĚLA, hlavně u žen: „U nás“? Jak ženy chtějí, jak potřebují, co se komu líbí… „Tam“? Třeba jen pár chloupků na nohách? To je ošklivé, nepřípustné, ostudné!! Ochlupení na intimních místech těla? Nepředstavitelné, nepochopitelné, VELKÝ ÚDIV... Proč mít chlupy? Nehygienické!

A tak bych mohla pokračovat ve psaní i ve vzpomínkách dál a dál, je toho opravdu hodně. S odlišnou etikou jsem se setkávala v každodenním životě neustále.

V Sýrii jsem žila více než 4 roky, nebylo to špatné žití, bylo jenom jiné. Jsem ráda, že jsem se kdysi rozhodla a vrátila se sem, DOMŮ. Z těchto zkušeností jsem se hodně poučila a čerpám z toho po celý můj život.

V dnešní době je Sýrie několik let ve válce, krásné město Aleppo je vybombardované, rozbořené… Chtěla jsem se tam ještě někdy vrátit, ale už se to nikdy nestane, nemám kam.

Co dodat? Etika je všude na světě, každý si myslí, že jen ta jejich etika, ve které žijí, je ta správná a jediná… Já ale vím, že není.

Naposledy změněno: pondělí, 11. prosince 2017, 14.20