Tak popíjím "turka",pojídám zbytek cukroví od vánoc a píši tuto esej. Ale esej to asi nebude. Má to být zamyšlení a úvaha s vtipem. Když jsem se z přednášek dověděla, že proti věku není léku, tak jsem nad sebou a svými neduhy mávla rukou a řekla si s mým neurologem : Holka zlatá, to je stáří. A je to ... Mám doma dva dědky Aju (Alzheimera) a Páju (Parkinsona). Já už je beru jako svojí rodinu a tak jim i jako rodině říkám zdrobněle Aja a Pája. Jdu takhle jednou od plotny s Ajou asi 7x do špajzu a zase se vracím na místo odkud jsem vyšla a chci nudle-voda se už vaří .. no a když konečně po osmé ty nudle s Ajou přinesu tak je s Pájou rozsypu. Kde všude ty nudle byly, to byste nevěřili. I po vzorně uklizené celé kuchyni jsem i po měsíci nacházele nudle na neuvěřitelných místech. Ten den jsem byla bez oběda, ale když proti věku není léku nezbývá mi nic jiného než s Ajou a Pájou radostně sdílet domácnost.

Naposledy změněno: čtvrtek, 29. srpna 2013, 00.23