ZS 16/17_Stanislava Trojanová: Lidské zdraví
Mohu potvrdit, že ve stáří jsou kosti lomivnější.
V listopadu roku 2014 mne můj milovaný pejsek Don chtěl z lásky olíznout a pohladit a přitom mne shodil na zem tak nešťastně, že jsem si přisedla nohu v oblasti kotníku. Myslela jsem si, že to nebude nic vážného a ještě jsem se doplazila do postele. Pravá noha bolela, nemohla jsem chodit, a tak jsem zavolala dceři, aby mi nakoupila.
Tak se o mé nehodě dozvěděla další dcera, praktická lékařka, a ta mne hned odvezla na chirurgickou ambulanci k vyšetření a rentgenu. K mému překvapení chirurg konstatoval, že mám zlomené obě kosti v pravém lýtku. V ambulanci mne vybavili dvěma berlemi, léky na bolest a na zlomenou nohu nasadili dlahu na zpevnění.
Brzy jsem poznala, že chodit se dvěma berlemi není vůbec snadné. Nakonec jsme byli nuceni vypůjčit ortopedický vozík, abych se vůbec mohla po domě pohybovat. Prokázala se tedy platnost přísloví, že „vše špatné může být k něčemu dobré“. Zemřelý manžel po amputaci obou nohou potřeboval též invalidní vozík, proto již v domě máme bezbariérový přístup.
Při další kontrole mi bylo lékařem sděleno, že zlomené kosti se v dlaze pohnuly a bude nutná operace a zpevnění kosti chirurgicky.
Zkušený tým lékařů v Brněnské úrazové nemocnici mi nohu operoval a já jsem byla obohacena o dvě železné dlahy a pár šroubů. Po operaci se mne ujaly šikovné rehabilitační sestřičky a já jsem se znovu učila chodit o vysokých berlích. Příliš se mi to nedařilo a navíc se objevily komplikace - infekce v operační ráně.
A tak následovalo několik dalších operací a nakonec musela být vyndána i jedna ze dvou železných dlah, protože se jí to v mé noze zřejmě nelíbilo.
Tak jako pohádky mívají většinou dobrý konec i můj příběh o lidském zdraví nakonec dopadl pro mne vcelku dobře. Rána na noze se po delší době a kůře antibiotik nakonec přece jen zahojila. Naučila jsem se na rehabilitaci chodit o berlích a i ty jsem nakonec mohla odložit a dnes již mohu chodit i bez nich.
V rehabilitaci jsem úspěšně pokračovala i ve velmi příjemných lázních Bohdaneč, kde jsem si našla nové přátele a obdivovala jsem krásy přírody v přilehlém parku a taky si užila plavání v bazénu, které mám moc ráda.
Můj příběh o lidském zdraví má tedy šťastný konec. Jsem ráda, že naše zdravotnictví je stále na dobré úrovni a sama na své kůži jsem poznala, jak umí nemocným lidem pomáhat.