LS 14/15_Danuše Prokešová: Máme jen jedno!
Ano, lidské tělo máme jen jedno na celý život, náhradní si nekoupíme ani za zlato a darovat nám jej taky nikdo nemůže. Pouze náhradní díly při transplantaci.
Mládež se takovými myšlenkami vůbec nezajímá a když, tak pronesou " moudro" o tom, že tělo má jít do hrobu zhuntované. Jak se blíží padesátka, tak na takové silácké řeči zapomenou a začnou uvažovat – co udělat, aby tělo fungovalo jako dříve ??
Ve sdělovacích prostředcích i v tisku se dočtete o tom co jíst a co dělat, aby tělo fungovalo, jenomže ty rady nejsou vždy stejné a někdy si i protiřečí. Tak co teď?? Je známo, že lidské tělo je naprogramováno na 140 let. Většinou vám lidé řeknou, že tak dlouho by tu ani nechtěli být, ale o něco delší pobyt zde na zemi by jim nevadil.
Vzpomněla jsem si na svou babičku, byla to žena statná, energická a život měla dost tvrdý. Když bylo po válce, bydlela s námi v jedné domácnosti. V té době bylo jídlo na lístky a maso se muselo koupit, jaké bylo, bez ohledu na to, jestli je tlusté nebo libové. Maminka byla vždy v rozpacích nad tím tlustým masem a babička to vyřešila jednoduše: " Daj to sem, já si to překrójím". Dožila se 92 let. Stravovala se tak, jak bylo zvykem u nás na Slovácku. V posledních letech svého života jí taťka nosil každý týden litr bílého vína. Dělalo jí to dobře. Když zemřel její bratr, zhodnotila celou situaci následovně: " Tož chudák Janíček už je tam a tak mladý mosel umřít. To proto, že ta ledačina (tím byla myšlená jeho dcera) mu dávala pít enom druhák a dobré víno si nechala pro sebe." Ten její Janíček měl v době úmrtí 94 let. Babička by tu možná byla taky o nějaký rok déle, ale vsugerovala si, že ta protitetanová injekce je jed a pak už to s ní šlo z kopce.
Já sama se snažím dodržovat zdravý životní styl, ale někdy jsem v rozpacích. Jak může někdo tvrdit, že je některá zelenina, ovoce nebo koření protirakovinová, když se doposud neví, co vznik rakoviny způsobuje. Tomu, kdo na to příjde bych dala alespoň tři nobelovky.
Nebo myslí si snad někdo, že vařit jakoukoliv cizí kuchyň je pro naše české tělo zdravé ? Těch otázek, které se mně honí v hlavě by bylo víc, ale já jsem přijala tuto filozofii. Mé tělo je to, o co se musím starat s láskou a dávat mu to, po čem touží. Ono si řekne samo. Na příklad – není dávno jsem byla v Brně, nebylo mě dobře, byla jsem malátná, bolela mě hlava a moje tělo přímo křičelo – dej si kafe a štamprla slivovice by také neškodila. Přijela jsem domů a podle příznaků mé nevolnosti jsem usoudila, že mám něco s tlakem. Změřila jsem si tlak a bylo to ono. Kávu jsem přestala pít protože někteří říkají, že škodí. Poslechla jsem své tělo a dala jsem si obojí. Bylo mě pak nádherně – všechny potíže byly pryč.
Snažím se mému tělo vyhovět, vařím mu to, na co má chuť – luštěniny, pohanku, zeleninu a další všechno o co si řekne. Má ale vadu, neříká si o ryby. Tak mu domluvím a řekne si také o rybu. Žijeme spolu v pohodě. Vezmu ho i k lékaři a dělá nám oběma dobře, když lékař řekne – je to vše v pořádku. To je jeden z důvodů, proč stojí za to, být tady trochu déle. Další důvody? Víte kolik je v knihovně krásných knih, které jsem ještě nepřečetla? Je to nádhera, ponořit se do četby a prožít společně s hrdiny příběhu jeho dobu, radosti i nebezpečí. Nebo si zajít do kina na Metropolitní operu a prožít nádhernou hudbu, nebo si zajít do knihovny na zajímavou přednášku. Bylo by toho více, na co se těšit a prožít to celou svou myslí. A také rodina. Chci je vidět, co bude dál, jak se mým blízkým bude dařit. Také se těším, že v srpnu budu konečně prababička a já tomu prckovi, který příjde musím něco uplést a zapracovat do toho i svou lásku k němu. To se nedá koupit v žádném obchodě.
Je toho hodně na co se těším. Proto se musím já i moje tělo držet ve formě, aby nic nebolelo, aby všechno fungovalo, když ne na 100%, tak alespoň obstojně. Ty nemoci stáří se budu snažit posunout co nejdál, existuje tisíc nemoci, ale jen jedno zdraví a o to budu pečovat.