Jak nám zamává na rozloučenou střední věk, nastane zákonitě další etapa. Období po pětašedesátce, které se označuje za seniorské. Líbilo by se nám věčné mládí, krása, dobré zdraví. Jenže je to jinak - začíná ubývat sil, potomci odchází z domu, rodiče potřebují naši péči a začínají řídnout řady našich vrstevníků.
V přípravě na stáří a ve stáří samotném je nejdůležitější, nejdéle udržet to, co jsme se naučili v prvních třech letech:
1.    Vzpřímené držení těla
2.    Chůzi a řeč
3.    Touhu poznávat
 Vždy máme dvě volby, buď aktivně stárnout, nebo se nechat stářím převálcovat. Musíme však stále myslet na to, že stáří není strašák.
V tomto kurzu jsme se dozvěděli, že proti věku není léku a něco z toho co nás může potkat. Proto je důležité brát vše, co k nám přichází, s humorem. Jeden vtip vyprávěný mezi naší generací o panáku alkoholu: s Ajou /Alzheimer/ ho zapomeneš vypít a s Pájou /Parkinson/ si ho vybryndáš - a výsledek je stejný, tedy nic.
Dobře vím, jak je Aja našeptávač aktivního stáří. Několikrát při vaření přijdu do špajzu - koukám - nahlas řeknu: "To by mě zajímalo, pro co jsem si přišla – a nepomůže to. Vrátím se k plotně, tam mi to blikne a jdu znova. Asi si Aja stále myslí, jak je pro vyšší věk každý krok prospěšný !!!

Naposledy změněno: neděle, 22. února 2015, 20.42