Asi nebudete s mnohými mými názory souhlasit, ale to je dobře. Nesouhlas je hybnou silou vědění a posouvá nás dál, a to nejen ve vědě jako je lékařství, ale i v našem každodenním životě. Nesouhlas nás nutí přemýšlet o lepším řešení, a proto dnes máme účinné léky a metody léčení chorob, u kterých by lékař ještě docela nedávno řekl: "Je mi líto, ale nic víc se nedá dělat."

          Objevují se ale, bohužel, nemoci zcela nové nebo ty dříve úplně běžné mají najednou komplikovanější průběh. Tam, kde dříve zabírala antibiotika, dnes nepůsobí ani ta nejsilnější. Naše vnoučata jsou antibiotiky doslova přecpaná. Dítě "zakašle", rodiče s ním běží k lékaři a hned vyžadují antibiotika.

          Patřím ke generaci, kdy vrcholem léčby běžných nemocí byl Acylpirin na horečku, Sanorin na rýmu, jitrocelový sirup na kašel, Kinedryl na nevolnost při cestování, Hysteps na spaní a když bylo nejhůř, tak V-Penicilin. Naše babičky, maminky i my jsme si však často uměly poradit i bez nich. Při horečce studené zábaly, při rýmě inhalace bylinek pod ručníkem, na kašel olejový obklad a to nejdůležitější: "Do postele a vypotit!"

          Jak pečovat o zdraví bychom měli všichni učit naše potomky již od dětství. Vysvětlovat jim, že zdraví není samozřejmost, ale že si ho musí každý člověk zasloužit svým chováním k sobě samému a k přírodě. Učit je, že salát z babiččiny zahrádky je určitě pro zdraví přínosnější více, než nějaký uměle vyrobený doplněk stravy v tabletě, který nabízí televizní reklama - a že pokud budou mít rádi své zdraví a budou o ně pečovat, mohou ponechat lékařům více času i prostředků na léčbu těch, kteří ji budou opravdu potřebovat.

Naposledy změněno: úterý, 14. dubna 2020, 18.16