Nejlepší eseje

Milí studenti virtuální univerzity, milí čtenáři esejí,

před pár dny jsme v našem konzultačním středisku Kojetín dokončili studium přednášek na téma Lidské zdraví. Jsme rádi, že jsme studium dovedli do zdárného konce, výsledky závěrečného testu bez větších příprav dopadli velmi, velmi dobře. A tak mne napadlo, co tak napsat samotnému autorovi přednášek, panu doktoru Majerovi, ať sám posoudí, zda jsme jeho látku správně pochopili? Vzal na sebe úkol nelehký, v 6 přednáškách nás seznámit s něčím tak rozsáhlým, jako jsou základy fungování našeho těla, příznaky možných nemocí a důsledky našeho nezodpovědného chování k sobě samým. Jelikož je téma samo o sobě velmi vážné a zavazující nás samotné k uvědomělému chování a k ochraně toho nejcennějšího co máme zde, na zemi, pokusila jsem se mu naše poznatky lehce zveršovat, protože smíchu a dobré nálady nikdy neškodí a pozitivní myslí děláme hned něco dobrého pro své zdraví.

Tak tedy:
Vážený pane doktore,
píši Vám za nás zdvořile,
za skupinku študentů z Kojetína,
že to byla celkem dřina,
šprtat se orgány, soustavy těla.
No a ty testíky? To byla mela!

Zda jsme však tělo lidské pochopili správně,
to si zde dovolím vybarvit rázně.
Vezmu to pěkně od hlavy,
která Vám sama napoví,
jak si na tom stojíme
a zda učivo umíme.

   V hlavičce lidské je ukrytý mozek,
co nám rád na stáří stávkuje. Mezek!
Je to však veliký manažer náš,
a buď rád, člověče, když v pohodě ho máš!

Vysílá do těla nervové vzruchy,
nosem pak vnímáme všeliké pachy.

Když sousto vidíme, pusu hned otevřem,
no, zkrátka bez něho si ani nepšouknem.
A když nám sousto do pusy letí,
ihned se v dutině ústní štěpí.

Projede hltanem, hrtan nám ucpává,
tlačí se trubicí, k žaludku dostává.
Tam se na něj pak enzymy vrhají,
slinivka skučí a šťávy stávkují,
za ostré jídlo nám úder vracejí.

A co zbyde nám z této bitky?
Jsou to přec natrávené zbytky.
Sunuté dutinou břišní,
střevo se kroutí, délkou se pyšní.
Řítí se rychlostí k řitnímu otvoru
my pak jen vyplknem ven Potvoru. 

Abychom tuhetu námahu přežili,
musíme mrknout se též na žíly.
Jestli v nich neběhá tlak příliš vysoký,
jenž nám tam prohání škvareček tukový.

Jsme rádi že máme srdíčko v pořádku,
krevní tlak měříme, oběhnem zahrádku.
Nesmíme na večer Zprávy si pustit,
jinak se nakrknem a krev se bude hustit.
Z toho pak krůček je k hypertenzi kolísavé,
k záchvatům dušnosti a k astmatu cardiale.

Proto věřte nám, vážený pane doktore,
snažit se budeme setrvat v pohodě.
Nepotkat žádnou z těch chorob potvorských,
které nám hrozí v letech seniorských.

Budeme studovat do roztrhání těla,
abychom věděli, co bylo včera.
Aby nás nepotkal Alzheimer, Neřád,
neschoval mobila, klíče nebo jízdní řád.

A co když se k nám náhodou přikrade?
Vždyť jste nás učil, že smutek z toho nebude!
Vkrádá se přece k nám pomalu, po špičkách
a my s ním bloudíme ve známých uličkách.
Dobré však na tom je, alespoň trošičku,
že i přes tuhle velkou tu chybičku,
kterou je nemožnost poznati známé,
oni to o nás ví, my už však ne.

Děkujem za Vaše odborné přednášky,
někdy to bývalo opravdu na prášky.
Šťastně jsme dopluli do konce zdárného,
nebylo při studiu času marného.

Dokud jsme tady a jsme všichni spolu,
máme fajn partičku, kávičku k tomu.
Společně budeme studovat dále.
I když někdy máme na mále!

Autor: tutorka KS Kojetín Ing. Andrea Hrdličková