Jako studentka jsem se zájmem přečetla knihu Karla Schulze Kámen a bolest, která pojednává o životě a díle Michelangela Buonarrotiho. Zároveň jsem zatoužila jeho sochy vidět a zvláště pak malby v Sixtinské kapli v Římě. Bohužel tehdejší režim neumožňoval volně cestovat.

Tato touha se mi splnila až o 30 let později po změně režimu. Navštívili jsme Florencii a Řím, kde jsme se mohli v největší míře setkat s Michelangelovou tvorbou. V Římě mně mimo jiné zaujala socha Mojžíše, který je vytesán s rohy. Vypadalo to, jako by Michelangelo ve skutečnosti tesal nějakého pekelníka. Ptala jsem se našeho průvodce, proč je Mojžíš vytesán s rohy, ale on mi tu otázku nezodpověděl.

Tak jsem pátrala sama a zjistila jsem, že existuje několik výkladů:

  • Podle Starého zákona pobýval Mojžíš 40 dní s Bohem na hoře Sinaj a do kamenných desek zapisoval desatero Božích přikázání. Po sestupu z hory Sinaj byla jeho tvář rohatá. Tak zní latinský překlad bible, který byl v době renesance velmi rozšířený. Tím se pravděpodobně inspiroval Michelangelo, když tesal sochu Mojžíše.
  • Ve starověku byly rohy symbolem síly a moci. Podle těchto názorů vybavil Bůh svého služebníka jasně viditelným atributem Boží přízně.
  • Český kralický překlad obsahuje jiný výklad. Po sestupu z hory Sinaj měl Mojžíš na hlavě dva zářící snopy paprsků a jeho tvář zářila odleskem Boží slávy.
  • Teorie německého záhadologa Johanese Fiebaga zase říká, že se prorok setkal s mimozemšťany, utrpěl popáleniny a nemoc z ozáření.

S jakým znamením se tedy vrátil Mojžíš z hory Sinaj, zůstane asi navždy tajemstvím.

Naposledy změněno: pátek, 7. března 2014, 10.32