Dílo Michelangela znám jen z filmů a obrazů. Kdysi, někdy v pubertě, jsem objevila u bratra v knihovně velkou starou knížku, dá se říct obrázkovou s nic mně neříkajícím názvem Michelangelo. V knize mě zaujaly tužkou malované studie lidských tváří, propracované do nejmenších detailů, rukou, prstů, ale i rozkreslené svaly a jejich úchyty ke kostem. O několik stránek dál pak vojenské zbraně, snad obrovité praky a myslím, že tam byly i létající stroje. Tenhle podivný umělec nekreslil jen krásu - květy, stromy, pohyb zvířat i lidí ale i ošklivost. Bylo to úžasné pro třináctiletou holku. Do té doby jsem nic takového neviděla, neznala jsem pojem renesanční umělec. Ve škole nás to neučili a rodiče měli jiné starosti. Knížku jsem prostudoval a odložila, později shlédla několik filmů o Michelangelově životě a díle a smířila se s tím, že umělecké skvosty jím vytvořené na vlastní oči nikdy neuvidím.

Dnes je vše jinak, kdykoli se mohu sebrat a jet se kamkoli podívat. Proto jsem uvítala možnost bližšího seznámení se s podmínkami, za jakých dílo tohoto výjimečného umělce vznikalo. V době, kdy Evropou zmítaly války v boji o moc, vyplouvaly lodě do Indie a Ameriky - v Itálii vzkvétala renesance. Složitá doba pro citlivou duši umělce.

Měli jsme štěstí. Většina Michelangelových děl  vše přežila a zůstala zachována dalším generacím. Nejen stavby kostelů, ale i sochy a obrazy. A tak mě napadá, kolik krásy by bylo kolem nás, kdyby lidstvo neválčilo?

Naposledy změněno: úterý, 26. května 2015, 09.55