Rok 2020 se zapíše v historii obyvatel naší planety jako rok vypuknutí covidové pandemie. Nikdo z nás si nedovedl představit, jak neviditelný nepřítel ovlivní životy nás všech. Chod světa se změnil. Jak si s tím vším, čím každý z nás je více či méně zasažen, poradit?

 Již druhý semestr máme distanční výuku. Knihovna, v níž jsme se s chutí setkávali co 14 dní, abychom se dověděli spoustu zajímavostí z doby italské renesance, pro nás zůstala uzavřena.  Přesto jsme mohli alespoň virtuálně na svých počítačích, noteboocích, tabletech či chytrých telefonech i nadále sledovat poutavé přednášky našeho oblíbeného přednášejícího Phdr. Martina Pavlíčka.

Lockdown s Michelangelem Buonarotim mne ve vzpomínkách zavedl mnoho let nazpět do Říma, kde jsem s manželem a tehdy třináctiletým synem navštívila chrám Svatého Petra. A právě kvůli Michelangelovi. 

Chrám byl v horkém červencovém dni plný turistů ze všech koutů světa. Hledat v tomto okamžiku klid chrámu bylo téměř absurdní. Starodávná chrámová loď šuměla kroky návštěvníků a pokyny všudepřítomných členů ochranky. Přesto se nám podařilo na pár okamžiků zůstat v němém úžasu pod klenbou lodi, jejímž autorem byl právě Michelangelo. Jako by nás ta nesmírná výška kopule vtahovala někam do nebes. Hlava byla plná otázek, jak se takovou stavbu vůbec podařilo postavit. Až se nám z toho zatočila hlava.

Po prohlídce chrámu jsme se v tichosti zastavili u Michelangelovy Piety. Skrytá za ochrannou skleněnou stěnou Marie s bolestným výrazem v obličeji drží na klíně tělo svého mrtvého syna. Mramor, z něhož je tato slavná socha vytesaná, se leskne a třpytí zelenkavě a na nás padne tíha a smutek za všechny matky trpící ztrátou svých synů...Poslední pohled na krásnou tvář Marie a klidnou tvář mrtvého Ježíše, poslední snímek této Michelangelovy nádherné sochy. Opouštíme Svatopetrský chrám. Venku na schodišti nás vítají davy dalších turistů a horké paprsky italského slunce. Vzpomínka uložená v mém srdci mnoho, mnoho let.

 Mé velké přání, až pomine tato nelehká doba: znovu se vydat do Říma na tato místa a také do Florencie a na vlastní oči spatřit vše, o čem nám skvěle přednášel PhDr. Martin Pavlíček. Kéž by se na tato místa mohla vypravit celá naše skupina, s níž jsme pilně studovali 6 semestrů VU3V.

Naposledy změněno: sobota, 27. února 2021, 22.52