Prosba lesa: "Milý člověče! Jsem dárce tepla Tvého krbu. Já jsem dal trámoví tvému obydlí a desku Tvému stolu. Ze mne je lože, ve kterém spáváš. Ze mne je dřevo Tvé kolébky i Tvé rakve. Vyslyš tedy prosbu mou: opatruj mne a chraň i pro věky budoucí. Co láska k lesu vytvořila, nechť dobrá vůle zachová..... (Prosba je na lesní tabuli v Rychlebských horách.) Není snad lepší úvod do našich následujících přednášek o lesnictví, jako tato prosba. Dostali jsme jej jako dárek do vínku, je tedy naší povinností se o něj starat! Nejen Marie Terezie v roce 1754 vydala dekret, kde bylo poprvé zmíněno, že majitel lesa je povinen, po těžbě dřeva, místo zalesnit. Již František z Assisi tvrdil, že je potřeba všechno, co člověk přírodě vzal, zase vrátit. Porazím-li strom, musím vysadit nový! Již tenkrát ekologické cítění? Život bez lesů je nepředstavitelný ! Trávím celý rok na chalupě v Rychlebských horách, denně mám možnost pozorovat tento kousek přírody kolem, její celoroční cyklus. Jednou zahalena do zelené, později žluté a nakonec do bílé krásy. Potěšení z této krásy mi dává sílu a pomáhá překonat i různé překážky, které se nám do cesty staví. Je to prostě balzám, jak pro tělo, tak i pro duši! Vážím si všech, kteří se jámkoliv způsobem pečlivě starají o to, co jsme dostali, abychom těm, kteří po nás příjdou zanechali naše lesy v tom nejlepším stavu. Příroda má své zákony, poroučet si nedá ! Neničme ji, ona nám to vždy vrátí! Moje prosba: "Nemůžeš-li pomoci - nenič!" Věra Krejčí, Nové Vilémovice, Konzultační středisko Jeseník

Naposledy změněno: středa, 28. srpna 2013, 22.22