Byl to den krásný, letní a také velice horký. Celé to příjemno kazili od rána jen meteorologové, kteří nás varovali před večerní bouří. I krásný den jednou skončí, tak i tento se začínal připravovat na noc. Slunce zapadlo a rtuť teploměru se držela strašně vysoko. V dálce se sem tam ozval hrom a my se těšili, že bouřka trochu horký vzduch ochladí a zalije zahradu.

Bouře přišla k ránu a udeřila takovou silou, kterou jsem v životě nezažila. Ohlušující vítr, který připomínal kvílejícího psa a množství vody, které se lilo z nebe a okna otřásající se pod silou hromů a blesků. Člověk si v tu chvíli myslel, že to nikdy nepřestane.

Bouře se přehnala a venku nastalo veliké ticho. A i když se rozednívalo, ptáky nebylo slyšet, jen vzduch voněl čerstvě pokáceným dřevem. To, co se při bouři stalo se dá těžko popsat. Byl to srdcervoucí pohled na les, který po bouři zůstal. I s kořeny vyvrácené stromy bez špic, kmeny ležící přes sebe jako sirky. Bouře zanechala po sobě ohromnou spoušť, která se likviduje doteď.

Klády vytahované lanovkou zanechávají po vytažení v hrabance obrovské rýhy, které se při dešti plní vodou a je otázkou času, kdy se svah začne pomalu sunout dolů.

Ale příroda si umí poradit! Neuklizenými větvemi pomalu prorůstá maliník a nekulturní dřeviny, které půdu opět zpevní a les opět povstane pro příští genetace.

 

Naposledy změněno: pátek, 17. února 2017, 11.11