LS 19/20_Josef Janíček (KS Břeclav): Lesy a stromy
Po celou dobu existence člověka jej provází dřevo. A to v jakékoliv podobě. Počínaje primitivními pomůckami, kyji potřebnými k lovu, stromy pod kterými sbírali plody i semena k jídlu apod.
Později bylo jediným topidlem. Možná i s většími travinami. A základním zdrojem tepla v některých oblastech je stále. Později, v souladu s vývojem člověka, získává stále větší a větší význam, při výrově pomůcek, nástrojů, nářadí, zbraní, přepravních prostředků apod. O svůj význam nepřišlo jak v době kamenné, později bronzové a železné. Při vývoji skoro vždy jsou „společníky“ Neklesal, ale stoupal jeho význam v novodobém vývoji člověka. Začaly se vyrábět a používat stále nové a nové výrobky pro stavby a bydlení.
Významu mu maličko ubralo až získání jiného zdroje tepla, nalezení uhlí. Paradoxně i to je vlastně surovina vznikající po tisíciletí ze dřeva. Význam dřeva, ale neklesal, řekl bych spíše naopak. Člověk se stává náročnější a náročnější. A jeho počet na zeměkouli, zvláště v 20. století prudce vzrostl, jeho potřeby rostou geometrickou řadou. Sice část jeho spotřeby dovedeme nahradit, třebas plasty. Ale později zjistíme, že jejich nekontrolovatelné používání nejsme schopni plastové výrobky ekologicky likvidovat. Již nyní se stávají neudržitelnou přítěží ekologickému systému Země. Starý rozbitý dřevěný stůl přeměníme na teplo. Ale to s plastovým ještě neumíme. Proto je na černých skládkách apod. V méně rozvinutých společenství je to ještě horší. Stačí se jen podívat na videa z Indie apod. Z řek putují do moří. Až na výjimky vidět nejsou. Podmořské kamery nám otevírají oči. A to nezmiňuji mikročástice, které se různými okruhy dostávají do těla nás i celičké fauny.
Les má ale daleko větší význam, než nás zásobovat dřevem. Les, stromy mají v jakékoliv formě na zemi, jiný důležitější význam. Vytvářejí nám životní podmínky pro žití nenahraditelné. Produkují nezbytný kyslík, zabezpečují efektivní koloběh vody všude v přírodě. S rostoucí populací vzniká potřeba půdy k zemědělské činnosti a následné výrobě potravin. Zase to odnáší les. Likvidujeme jej ve velkém nejen mýcením, ale daleko horším způsobem, vypalováním. Myslím si, že zachovat alespoň současnou výměru větších lesních porostů je nutnost. A snažit se co nejvíce vrátit do přírody menší porosty i jednotlivé stromy. Ze svého mládí si pamatuji, co jich na různých mezích bylo. I ovocných. Pamatuji se, jak blahodárný, osvěžující stín poskytovaly těm, kteří na polích zůstávali celý den. Všechny tyto stromy přišly vniveč v období kolektivizace, při spojování pozemků a rozorávání mezí. Nepopírám, že při mechanizaci zemědělských prací to nebylo potřeba. Ale jistě to bylo nevhodné na svažitých pozemcích. Tam měly meze pro zadržitelnost vodních srážek nemalý vliv. Jsem přesvědčený, že současné rozdělení svažitých polí vysazováním stromových pásů jsou dobrým řešením.
Při svých úvahách se často vracím do dětských let a porovnávám. Tím nechci ani v nejmenším tvrdit, že se do této doby máme vrátit. Vývoj je vývoj a je nutný a prospěšný. Ale nesmíme při tom opomíjet to, co pro přírodu bylo nutné a potřebné. Řešení dřívější nemůžeme jen zrušit. Musíme jej nějakým smysluplným způsobem nahradit. Při dřívějším kácení stromů bylo z nich využito všechno. Mimo klád i všechny větve. Silnější se řezaly na polínka, slabší se sekaly, svazovaly do tzv. Otýpek a pálily v kamnech. Také klest u listnatých stromů se svazoval a používal jako topivo. Jehličnatá klest včetně jehličí se sekal a používal jako podestýlka ve chlévech. Pak s veškerou mrvou byl základem hnojení na poli a výbornou surovinou k vytváření nového humusu na polích. Zájemci to soustřeďovali a odváželi na svůj náklad. Nyní jsem byl vícekrát svědkem, jeho soustřeďování na mýtinách a pálení. Tak je to i s dřevinami kácených mimo les. Věřím, že by se našel i strojní, ekonomické zpracování a následné využití ve spalovnách a ty nejmenší zbytky by v lese zetlely.
Rád bych se zamyslel i na pojmem „Bez zásahová oblast lesa“, tedy bez zásahu člověka do jeho růstu, obměny apod. Ale žádná část lesní krajiny není bezzásahová. Člověk do ní zasahuje velmi radikálně. Zasahuje nečistým ovzduším plným škodlivin, kyselými dešti a podobně. I tento les je silně ovlivňován člověkem v tomto negativním smyslu. Bezzásahový není. Když mu takto škodíme, měli bychom mu i pomoci. Jinak bude pro přírodu zranitelnější a stane se základnou šíření lesních škůdců z možností dalšího šíření. Nejsem odborník, ale myslím si, že ochranná pásma kolem těchto oblastí by měla být aktivnější a smysluplnější.
Toto jsou úvahy osmdesátníka, který ve svém mládí prožil v podhorské vesnici obklopené lesy i poli z mnoha samostatnými stromy na nich. Úvahy člověka, který si pamatuje i pálení milířů na dřevěné uhlí. Člověka, velmi často navštěvující les, aby sbíral i jeho další plody, houby, jahody, maliny, borůvky, ostružiny. A nyní jen studenta Virtuálky.