Les je pro mě drogou! Když je mi těžko na duši, jdu do lesa, dívám se do zeleně, pozoruji stromy, keře, trávu, mech, sem tam vidím i lesní zvěř. V každém ročním období má les svoje kouzlo.

Na podzim les podle mne nádherně voní, voní nejvíce se všech ročních období. Cítím vůni vlhké hlíny, tlejícího listí, vzduch je svěží.

V zimě je tam tak nádherné ticho... Jehličnaté stromy jsou posypány sněhem, u listnatých pozoruji jejich nádherně vykreslené kmeny a větve, ve sněhu objevuji stopy zvěře a snažím se je identifikovat.

Nejkrásněji je v lese podle mne na jaře. Všichni se těšíme na probouzející se přírodu, a tu můžeme nejlépe pozorovat právě při návštěvě jarního lesa. Barvy jsou tak svěží - já si říkám šťavnaté - a pokud si pohladíte nově vyrašený zelený lísteček třeba buku, zjistíte, že je sametový. Prostě z jarního lesa na vás dýchá novost, svěžest, cítíte se i vy svěžejší, mladší.

Letní les má své kouzlo jiné - lákají vás lesní plody, jsou tak sladké, lákají vás houby, jsou na pánvičce tak vynikající, když se v lese chováte tak, jak se má, můžete vidět i mláďata zvěře. Vzduch je jiný než na jaře či na podzim, je jakýsi teplejší, pohladí vás po tváři.

Nedokážu si představit svůj život bez lesa. Pro mne je to oáza, kde načerpám novou sílu ke své další činnosti, kde se odreaguju od každodenních starostí, kde zjišťuju, že je člověk proti přírodě tak malý a tak bezmocný. Měl by se k ní, potažmo k lesu chovat s náležitou pokorou a úctou.

Naposledy změněno: pondělí, 19. května 2014, 12.58