Teprve nyní si uvědomuji do hloubky, co jsem se okrajově a většinou kuse dozvídal a dočítal v průběhu života - jak všechno souvisí se vším. Že i ty "malé" špatné, nedomyšlené a i nevědomky činěné zásahy do přírody mají dalekosáhlé a dlouhodobé, někdy i neodčinitelné následky. Přitom nejsem vůbec "zelený" nebo ortodoxní ochranář jsem jen zvídavý.       
Dostalo se mě vysvětlení proč tzv. "nákližky" a "zkracovačky" na horských túrách zvodňují (rozbahňují) a nakonec erodují (odplavují) původní trasy - značené chodníky. A tak bych mohl pokračovat s dalšími zjištěními v souvislosti s dalšími tématy přednášek.  
 Proto si dovolím na odlehčení dosti odborných přednášek několik informací souvisejících s probíraným tématem. Les a stromy mají i mnoho dalších symbolik, magických, léčivých a dalších mocí.
Za největšího "dobíječe" energie se uvádí bříza a dub. Ne nadarmo se též říká "před lípou smekni, před bezem klekni". Smrk a vrba jsou od pradávna považovány za "smutné", bříza za veselou, dub za mohutný a posvátný a cypřiš za slavnostní. Topol více než jiné stromy obohacuje atmosféru kyslíkem a očišťuje vzduch. Staří Germáni nazývali habry "hagel buche" - odvozeno od výrazu "hagal - strom světa". Ze šumění listí dubů uměli kněží starověkého Řecka "číst" božská sdělení. Pro Kelty obecně platilo, že čím byl strom starší, tím byl posvátnější, zejména pak uctívali jabloň (byla mysticky uctívaná jako lůně matky) a lísku. Za jejich poražení hrozil trest smrti! Stejně tak byly pro ně posvátné i dub, tis, jasan, jedle, olše, bříza. Za jejich pokácení byla vymezena pokuta jedné až tří krav. A jako strom života a smrti byl také uctíván černý bez.                                                      Šumava bývala zdrojem tzv."rozonančního dřeva" - dřeva na výrobu hudebních nástrojů, dnešní pohled na ní je tristní.                              Švédsko,  země lesů, zde je zásada, že za každý poražený strom se musí vysadit nový.
K těžbě dřeva bych se zmínil o "Pravidlech pro lesnictví" z knihy "Neznámá moc luny", citace: "Povědomost lidí, kteří mají co společného s těžbou a zpracováním dřeva je, že zima bývá nejlepší dobou, ale existuje celá řada zvláštních termínů, které mají vliv na vlastnosti dřeva zřejmý vliv. To již věděli naší předkové, neboť byli podstatně víc vázáni na přírodu a měli obsáhlý soubor pravidel, který dával přesné (datumové) pokyny zaměřené k příslušným vlastnostem dřeva."
"Znamení pro těžbu dřeva a mýcení" od L. Weinholda zapsal Michael Ober, mistr kolařský ve sv. Janu v Tyrolích. Opsal a přeložil Josef Schmutzer dne 25. prosince 1912 (12 dosti podrobných  bodů). Jako příklad budu citovat bod č.4. "Dřevo, které nehoří, se má těžit jenom jeden den v měsíci březnu, a to nejlépe po západu slunce,            1. března". Používali jej na stavbu krbů, nebo nosných stěn dřevostaveb. Dřevo zuhelnatělo několik milimetrů na povrchu, nedoutnalo a uvnitř zůstalo neporušené.  Ještě jednu informaci k vodě, že hnědá voda z rašelinišť "je špatná" nemusí být pravda, protože, jedna z nejlepších - Skotská whisky - je z přírodní rašeliništní vody (ve Skotsku je téměř všechna voda rašeliništní).                                             Na závěr bych chtěl použít jedno "moudro", které je starší, ale minulá doba jej přisoudila M. Gorkému - "I k vůli jediné větě stojí za to přečíst celou knihu" - já bych jí trochu poupravil: "I k vůli jediné nové informaci stojí za to se i nadále vzdělávat".

Naposledy změněno: neděle, 22. února 2015, 20.40