Téměř všichni lidé někam cestují. Nejprve do vedlejšího města, pak na místa vzdálenější, potom do sousední země a tak pořád dál. Rádi poznáváme svět okolo nás. Většinou cestujeme s kamarády, rodiči, dětmi.

Moje cestování začalo hned po maturitě s partou kamarádek (bylo nás pět). První cesta na Krym s CKM - poprvé jsme viděly moře. Další rok do Jugoslávie. Byly jsme nadšené - krásnější moře, nádherná levandulová pole, užívaly jsme si to. Ale pak přišel 21. srpen 1968. Zavřeli hranice a my jsme měli nedobrovolně prodloužený pobyt o celý týden, aniž bychom měly dostatek informací o tom co se doma děje. Domů jsme se vrátily, ale s cestováním byl na dlouhou dobu konec.

Až po roce 1989 jsme s manželem podívali do Francie, Anglie, Španělska, Chorvatska - a vůbec nám nevadily dlouhé cesty autobusem - byli jsme ještě mladí. Ale ta nejdelší cesta na mne teprve čekala.

Naše nejmladší dcera už měla  možnost svobodně vycestovat i studovat v zahraničí. Začala jako au-pair v Anglii, kde byla 1 rok. Její cesta pokračovala do Austrálie odkud se na chvilku vrátila domů, vdala se a pak s ročním synkem a manželem znovu do Austrálie odletěli. No a pak se jim narodily holčičky dvojčátka a já se vydala na nejdelší cestu svého života. Manžel už se mnou cestovat nemohl ze zdravotních důvodů. Moje kamarádky nevěřily, že se sama na cestu opravdu vydám. Ale touha vidět vnoučátka byla silnější.

Cesta letadlem do Sydney trvá 22 hodin + 7 hodin s mezipřistáním v Soulu. S chabými znalostmi jazyka jsem prošla všemi letištními kontrolami a hlavně doletěla na správné místo.

Začátky nebyly zrovna lehké, 8 hodinový časový rozdíl, vlhké a velmi teplé počasí, ale s milovanou rodinkou jsem všechny nesnáze rychle překonala. Procestovali jsme Sydney a okolí i s ročními holčičkami. Navštívila jsem divadelní představení ve světoznámé budově Opery, věž s otáčivou restaurací, odkud je krásný výhled na celé město, Královskou botanickou zahradu, pláž Bondi, na které se konala největší výstava soch na světě.

Vystavovali zde také David Černý a sochař Václav Fiala z ČR. Viděla a prošla jsem krásné rozkvetlé soukromé zahrady, které jsou 1x ročně otevřené veřejnosti, byla jsem v Modrých horách. Viděla na obloze Jižní kříž, souhvězdí, které v Evropě nelze pozorovat a mnoho jiných zajímavostí. Také jsem ochutnala jídla z čerstvých mořských plodů i exotické ovoce.

Za svůj tříměsíční pobyt jsem si vyzkoušela být au-pair (i když jen ve vlastní rodině) i být studentkou a potkávat se se spolužáky z mnoha zemí (moje dcera mne přihlásila do jazykového kurzu). Tři měsíce utekly jako voda, domů jsem si přivezla úžasné zážitky a jako sedminásobná babička jsem si vlastně splnila i Bobříka odvahy.

A proto: Nebojme se, cestujme, učme se nové věci, i když už je nám víc než 18. Nikdy není pozdě!

Naposledy změněno: čtvrtek, 22. února 2018, 09.22