Nevím, kde se ve mně vzala ta touha poznávat, vidět a dotknout se - snad z knih o mořeplavcích a statečných kapitánech, kteří konečně po strastiplné cestě dosáhli Mysu Dobré naděje - a najednou tu stojím i já, na samém konci kontinentu, vzápětí se procházím po Stolové hoře v Kapském Městě a zažívám neskutečný pocit z toho, že tady můžu být.
        Sebekrásnější obrázky Čínské zdi nepřekonají pocit, když na ní stojím a vidím, že se opravdu táhne do daleka, šplhá po strmých kopcích a je tak nekonečná.
Slzy dojetí před Taj Mahal, úcta před bustou Emila Holuba v Zimbabwe, s úžasem naslouchám hučení Viktoriiných vodopádů, které Holub jako první zakreslil do map.
        Zblízka si fotím gejšu v Kjóto, obdivuji chrámy v Angkoru nebo Petře, stoupám na Mayské pyramidy, se vzrušením pozoruji obrazce na planině Nazca - kolik nádherných míst je na světě k vidění.
Nejen krásná koloniální města, ale i slumy a favely,  chrámy a svatyně, zvyky i tradice různých kultur, pozůstatky vyspělých civilizací, které už dávno zanikly.
        Nikdy by mě nenapadlo, že budu sedět u ohně pod Jižním křížem, plavat v Jihočínském moři, bydlet všelijak, jíst cokoliv, a zažívat takovou volnost a svobodu. 

Navštívila jsem přes 50 zemí s vědomím, že nelze poznat všechno.
Viděla jsem, jak žijí lidé v odlišných životních podmínkách, vnímala  jejich statečnost i houževnatost, bohatství, ale i chudobu a skromnost, víru, uctívání přírody, bohů, předků.

A co mi cestování dalo? Nová přátelství, spoustu silných zážitků.
Možnost zdokonalit se v angličtině, a v neposlední řadě vědomí, jak je u nás krásně a jak se nám tu dobře žije.

Naposledy změněno: úterý, 28. června 2022, 11.15