Fenomén soudobé turistiky: všechno rychle vyfotit a honem dál k dalším objektům před objektivem. Pokud možno selfie, vystrčit tyčku a zaostřit, abychom se tam vešli s tím nějakým hradem, nebo co to je….

Jsem starý a novotám nerozumím a jsem zaujatý proti těmto novodobým fototuristům. Podezírám je, že nikdy nebudou mít čas podívat se na ty jejich selfie. Podezírám je, že nic netuší o objektech, které fotí, o jejich historii a možná ani přesně netuší v které zemi vlastně jsou.

Zkuste vyfotit atmosféru katedrály v Seville, vzduch v rybářském přístavu někde v Bretani nebo vůni vonných tyčinek v modlitebně v Thajsku. Zkuste vyfotit chuť grilované ryby v restauraci na nábřeží v Řecku, o víně ani nemluvě.

Když jsem někde na cestách, snažím se nasát atmosféru místa všemi smysly – vidět, poslouchat, očichat, ochutnat, někdy i ohmatat, pokud se to smí. A pokud něco zapomenu, tak to asi nestálo za zapamatování. Zapomínání je pozitivní v tom, že na zapomenuté místo můžete jet podruhé a znovu ho obdivovat. Proto nefotím.

Naposledy změněno: čtvrtek, 14. června 2018, 10.51