Předem se omlouvám, že moje esej nebude tak moc o obrazech, sochách a architektuře. Mne zaujalo samotné slovo "renesance", tedy znovuzrození.

Jistě se i vy díváte kolem sebe a sami vidíte, kam ta naše civilizace dospěla. Hudba, obrazy, architektura, politika, společnost jako taková, životní prostředí….   Čest výjimkám, které se jistě najdou.  Ale co onen spotřební střed, se kterým přicházíme dennodenně do styku?

"Dekadence" je takové další slovo, které se mi vtírá. O ní jsme se tedy neučili, za to ji máme kolem sebe. A netýká se to jen nás, jede v tom už celé lidstvo. A to nepíšu o Islámském státě. Tady v Evropě zatím ještě sochy a obrazy chráníme. Jak dlouho nám to vydrží?

Rozumní lidé by se už jednou měli spojit - určitě by jich bylo víc než těch ostatních - a dát si svět konečně do pořádku. Než přijde nějaký "Savonarola".  

A jsme u toho. Náš svět nutně potřebuje novou "renesanci – znovuzrození". Nejen v umění, ale v celém spektru lidských činností. A dřív, než bude pozdě.

Já vím, je to utopie. Se světem asi nepohneme.  Ale což to zkusit každý u sebe. A třeba hned zítra. Oni ti malíři a sochaři tehdy museli také každý udělat ten první tah štětcem, nebo úder kladivem.

Naposledy změněno: úterý, 26. května 2015, 09.54