LS 15/16_Vilém Hofman: Příběh umění
Dovolil jsem si vypůjčit název pro svou esej od názvu knihy E. H. Gombricha. Kurz Umění rané renesance v Itálii mi více pootevřel dveře k lepšímu pochopení tohoto úžasného příběhu. Tím, že nás pan Mgr. Martin Pavlíček, Ph.D. zasvětil právě do tohoto krátkého, leč velmi důležitého úseku historie výtvarnictví, mi objasnil spoustu souvislostí a řadu věcí, které jsem při návštěvách galerií a muzeí nechápal, nebo z neznalosti přehlížel.
Brunelleschi, Masaccio, Donatello, ti všichni měli své předchůdce, na které navazovali a oni sami se následně snažili dosavadní postupy opět zdokonalit. Totéž pak dělali jejich žáci a následovníci Leonardo, Michellangelo, Raffael a další. Toto pomyslné předávání štafety trvá od samého počátku tohoto specificky lidského konání, kterému dnes říkáme umění.
Každá doba měla svou představu o tom, co a jak by mělo být zobrazováno. I když říkáme, že vývoj jde stále kupředu, neznamená to, že bychom mohli podceňovat tvorbu starých mistrů. Člověku, který se seznámil s díly starých Řeků a Římanů a následně spatřil středověké malby, se mohou zdát díla na první pohled primitivní, jakoby dětské. Ale není to proto, že by středověcí umělci zapomněli to, co jejich antičtí předchůdci znali. Oni nepotřebovali jejich dokonalou znalost proporcí lidské postavy. Oni chtěli naopak zobrazit biblické příběhy co nejjednodušeji, což mě právě zaujalo. Porovnávat tatáž či obdobná témata ztvárněná mistry středověku a umělci rané renesance.
Např.obrázek "Svatí Geron, Williamarus a Havel a Umučení svaté Voršily a jejích jedenáctitisíc pannen" z roku 1137-1147 vypráví zcela názorně a jednoduchým způsobem umučení a smrt těchto svatých. Nepůsobí to přitom nijak hrůzyplně. Oč drastičtěji jsou ztvárněny popravy sv. Petra, sv. Šebestiána a dalších svatých mučedníků z dílen mistrů dané renesance. Je to způsobeno jejich realismem a živostí.
Rovněž mě zaujal obraz Paolla Ucella "Bitva u San Romana" z let kolem roku 1450. V kurzu jsme se dozvěděli, že právě tento umělec byl fascinován objevy svého současníka Filippa Brunelleschiho, týkající se malířské perspektivy. I na tomto obraze se Ucello pokusil o něco zcela nového, co jistě vzbudilo zájem, možná i negativní reakce. V prvním plánu svého obrazu namaloval mrtvého bojovníka, který leží nohama vpřed a hlavou dozadu, a všechna ležící kopí směřují do jednoho pomyslného úběžníku. Tím, že se snažil aby figury koní a rytířů byly plastické, působí na nás jako ze dřeva vyřezané. Při využívání nových poznatků ještě bojoval, mistři vrcholné renesance Michelangelo, Leonardo, Raffael a další je již používali bravůrně.
A to vše můžeme objevovat a prožívat při putování historií umění. Poznáme, že všechna díla, která vytvářeli lidé zapálení, nadaní a nesmírně zodpovědní jsou krásná a patří k pokladům, která by měla být opatrována. Díky za kurz Umění rané renesance panu Mgr. Pavlíčkovi a České zemědělské univerzitě v Praze. Poděkování patří také Knihovně Václava Čtvrtka v Jičíně, které nám výuku zprostředkovává.