Když se mluví v jakékoliv souvislosti o renesanci, vždy to slovo  vzbuzuje krásné asociace - symbolizuje naději, zrození něčeho nového, obnovení, znovuzrození. Doba renesance nebyla dobou klidnou, bezproblémovou, ale byla dobou nového ducha, nových myšlenek, nového umění, zasahovala do všech oblastí života. Umění ovlivňovalo život a život ovlivňoval umění.

Renesance nastupovala po době středověku, což nebyla doba úplného úpadku, ve Francii vládne gotika, která však v Itálii nezapustila kořeny. Pro ně neměla pevné základy, byla mohutná, těžkopádná. Renesanční Itálie hledá své kořeny - dobu antickou a vnáší do života a umění svůj styl. Renesance nastolila nový styl života, ovlivněný Petrarcem, Dantem a Boccaciem. Uvolnily se řetězy středověku, život se lehce rozvolňoval, vždy však v mezích a pod dozorem vnitřního náboženského přesvědčení.

Říci o někom, že je renesanční člověk, je největší pocta. Představuje člověka s velkým Č. Člověk nabitý duchem, vzdělaný, kulturní, schopný přijímat a vytvářet nové, ušlechtilý, přirozený a stále hledající. Takoví byli i renesanční umělci- hledající krásu, přirozenost, smysl pro míru, velmi zruční, ve svém oboru velmi schopní, přemýšlivý a posunující hranice. Lidé, kteří si vydobyli svým uměním postavení a změnou bylo, že byli svým okolím velmi podporováni.

Pro mě byly 60.léta 20. století taková novodobá renesance.Vytrysknutí nových forem, zvláště v hudbě, filmu. I život po těžké 2. světové válce a následujících  let zdrchávání se po útrapách a střízlivění z hrozných zkušeností vystřídala dobu nespoutanosti, uvolnění. Celá společnost se nesla na zlaté vlně jakéhosi vydechnutí. Je pravda, že spirála času posunula některé hranice mimi jakousi vnitřní reflexi, ale to každá doba nese.

Italská renesance je krásná a mi velmi blízká. Umělci mohli podepisovat svá díla otevřeně "mea facit".

S velkou skromností mohu napsat mea facit.

Naposledy změněno: pátek, 17. února 2017, 11.34