LS 16/17_Františka Svobodová: Renesance
Studium renesance prohloubilo mé poznání, jaké možnosti má člověk, když do svého života vloží touhu vědět a poznat co nejvíce o životě na naší planetě. Renesance znamená znovuzrození, návrat k přírodě, která je nejlepší učitelkou pro člověka, jenž chce poznat všechny krásy přírody, ale nejen poznat, nýbrž krásu i vytvářet. Na odkazu renesančních umělců je znát, že jejich nádherné stavby, sochy i obrazy přírody a zpracování náboženských motivů je stále dokonalejší.
Cyklus přednášek z dějin umění období renesance v Itálii je o umění spjatém s obdobím 15. století - především s městem Florencie. Mezi renesanční umělce, hlavní osobnosti tohoto období patří: nejvýznamnější architekt této doby, architekt Filippo Brunelleschi jehož nejvýznamnější prací ve Florencii je kupole "florentského dómu", první dokončenou stavbou je "Špitál neviňátek", malíř Masaccio s jeho prvním obrazem "Panna Maria Samatřetí", architekt a příležitostný sochař Donatello se stlačeným reliéfem a první sochou "Evangelisty sv. Marka", malíř a zlatník Sandro Botticelli s nejznámějším dílem "Prima Vera" - obraz oslavující období jara a "Zrození Venuše", i malíř, sochař, umělecký řemeslník a zlatník Andrea del Verrocchio s nejvýznamnějším dílem jezdeckým pomníkem "Bartolomea Colleoniho".
Významným rysem renesance je intenzivní zájem o antické umění, který je velkou inspirací pro všechny umělce té doby. Vidíme i nový silný zájem o realitu, v níž se nachází člověk. Tak vzniká nový silný realismus. Současně dochází k novým oběvů na poli fyziky, matematiky, optiky. Intenzivní zájem o antické umění přináší do umění nové podněty. Na příklad: sochař Filippo Bruneleschi a významný raně renesanční architekt společně se sochařem Donatelem podnikají studijní cestu do Říma, aby studovali antické umění, především antickou architekturu, ale studují i antické autority na poli vědy, matematiky a geometrie. Bruneleschi přichází s objevem lineární perspektivy, která ukazuje, jak jednoduchými způsoby konstruovat reálný prostor v ploše. Přichází s ideou jakýchsi rovnoběžek, které se postupně do obrazu sbíhají, až se střetávají v bodě, který se nazývá úběžník. Společně s lineární perspektivou tvoří základ tzv. malířské perspektivy i další kategorie: vzdušná perspektiva, zde umělec musí znát jak v obraze nakládat se světlem a stíny, dále je důležitá barevná perspektiva, umělec musí ovládat práci s teplými a studenými barvami. Tyto principy pomáhají malířům vytvořit přesvědčivou iluzi třetího rozměru a reálnou hloubku obrazu.
Renesanční umělci dávali do své tvorby celé své srdce, proto jejich díla jsou celá století stále živá a nové generace se mají od nich co učit a čemu se obdivovat.
Závěrem chci poděkovat PEF ČZU v Praze za umožnění studia nám seniorům z malých obcí i za to, že ve stáří se máme na co těšit, získáváme nové znalosti a náš život se stává bohatším. Děkuji i naší tutorce paní Lence Knapové za její obětavost a práci pro nás.