Tak si dáme něco dobrého a zdravého – šunčičku, kuřátko, nějakou rybu, pár jablíček, kedlubnu a papriku, svazek ředkviček, celozrnné pečivo, light jogurt, kousek sýra, pomazánkové, pomerančový džus – no, myslím, že se o rodinu starám skutečně dobře. Je to pravda?

Dusitanové soli v šunce (aby byla krásně růžová), voda injektovaná do masa (aby vážilo víc), výstavní ovoce a zelenina jeden kus jako druhý (jak z výrobní linky, zákazník kupuje očima), pečivo dobarvované (protože osvícený zákazník dává přednost tmavému), jogurt ze škrobu (aby nám zákazník netloustl), sýr se spoustou soli (aby to chutnalo), máslíčko, kterému se ani nesmí říkat máslo (aby se dalo krásně namazat hned po vytažení z ledničky), džus obsahující cca 15% ovocné šťávy (aby to nebylo tak drahé), …

Ouha ouha, to je špatně, chybička se vloudila!

Co svět světem stojí, točí se kolem potravin. Přežití jedince a přežití druhu jsou dva nejzákladnější pudy motivující jednání všeho živého. Naplnění žaludku se postupně v průběhu tisíciletí z původně "amatérského" svépomocného samozásobitelsví stalo zejména v "civilizovaném" světě velice lukrativním byznysem. Nás, kteří se považujeme za výkvět lidstva, tento byznys vzdálil přírodě. Smazal naše instinkty, zničil náš zdravý selský rozum.

A důsledek? Choroby jako cukrovka, vysoký tlak, potravinové alergie, rakovina, nebo "jen" obezita – a přitom podvýživa, neboť spoustě obézních chybí hodnotné bílkoviny, vitamíny, vláknina a důležité stopové prvky, zato přebývá tuk, cukr, škroby. Jistě, výroba potravin je fajn – kdo z nás by se v poledne pustil za kuřetem, uštval ho, zabil, oškubal, vykuchal a upekl na klacku nad ohněm? Kuřátko z KFC nám dovolí věnovat se složitým vzorcům, konstruování raketoplánů nebo malování obrazů – a uvolnilo tak ruce i mysl ke směřování k vyšším metám. Pozor, jen v tom našem bohatém světě. Jen tady máme i v lednu jahody (Maruško, kdepak dvanáct měsíčků!), jen tady klidně vyhodíme starší chleba, protože si můžeme koupit čerstvý (zatímco ti méně šťastní chodí denně několik kilometrů pro kalnou vodu), Jen tady nám freegani dokazují, jak plýtváme (a živí se tím, co supermarket vyhodil jako nekvalitní a špatné). A pole žlutá řepkou bodají do očí a produkují palivo…

Tak takhle by to nešlo.

 

Co s tím? Založit si rodinnou farmu je třeba jedno z řešení. A jinak - tlačit na výrobce, aby nepodváděl v kvalitě. Přesvědčit zákazníka, že když odmítne kupovat šunt, nebude ho potravinářská lobby cpát na pulty. Nebát se trvat na přirozené chuti a vracet se k regionálním potravinám. Svým životním stylem, v němž to, co jíme, hraje jednu z největších rolí, se snažit o odpovědnou spotřebu – a tím o s nížení uhlíkové stopy. Protože – jak praví moudrost Indiánů z kmene Cree – "Až bude pokácený poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst."

Naposledy změněno: úterý, 26. května 2015, 09.51